Welcome to Taiwan - studium na Taiwanu

Post Comment

KONEČNĚ jsem se dostala k tomu, abych alespoň trochu popsala, jací jsou Taiwanci, co Taiwan, jak se tu mám a spoustu jiných věcí, které mi přijdou zajímavé, a se kterými se chci podělit...


            Jen něco málo na úvod: naše suprácká škola v Hradci Králové nabízí něco ve stylu ERASMU, akorát je to mobilita na Taiwan. Kde to vlastně je? Je to ostrov u Číny. Mluví se tu čínsky, ale jinak je to nezávislý demokratický stát. Minimální délka pobytu na Taiwanu musí být pět měsíců, abyste dostali od školy stipendium. Upřímně, ze začátku jsem trochu váhala, zda jet či nejet. Přece jen je to něco docela odlišného, nejen od nás Evropanů, ale i od Amíků a všeho, co jsem doposud poznala. Jenže když je ta možnost, a naše škola je v tomhle vážně dobrá, protože na Taiwan od nás jezdí ročně kolem 24 studentů, takže ani tvé známky nemusí být až tak chvályhodné, aby ti stipendium přidělili. Tak jsem se prostě rozhodla jet, ještě když mi to vyšlo i do stejné školy a města, jako mojí kámošce Peťce.


            Rodičům jsem to opět spíš oznámila, oni už raději ani neprotestují, a začalo plno zařizování. Nemyslím tím jen letenku a papírování ohledně víza, pojištění a školy tady na Taiwanu. Tahle celá cesta také obnášela plno očkování, jako je meningokok, vzteklina, žloutenka typu A i B, a plno jiných věcí. Chtěli i testy na HIV a na některých školách dokonce i rentgen plic.


            Bydlím tu v druhém největším městě na ostrově – Kaohsiungu. První největší je město hlavní – Taipei. Kaohsiung je na jihozápadním pobřeží ostrova. To znamená, že je tu vcelku teplo po celý rok a také to znamená, že máme od bytu vzdálené pět minut skůtrem moře!!! Co víc si přát?  Žije tu hrozně moc lidí, až bych řekla, že je tu přelidněno (přes 2,7 miliónů lidí), hodně hustá doprava, a pořádnej, ale fakt POŘÁDNEJ smog. V létě je tu takové dusno a vlhkost, že bez klimošky není šance přežít. Já už jsem z toho totálně vyřízená teď, a to je teprve půlka května. Léto a vedro miluji, ale tohle je trošku jiný level :D Potíš se jen tím, že si válíš šunky na posteli. A teď zase něco málo v bodech, aby vás to až tolik nenudilo:


  • První věc, která mě tu hodně překvapila byla ta, že na Taiwanu se anglicky nedomluvíš, a to fakt téměř nikde... Takže mě to donutilo naučit se, jak se čínsky řeknou některé čaje, a hlavně používat frázi „bez cukru“ se hodí. Jinak počítejte s tím, že budete mít skoro všechno dost sladké.

  • Troufám si říci, že jsem vyzkoušela už hodně místních jídel. Něco mi tu chutná více, něco méně. Každopádně Cornsoup (kukuřičná polévka) a smažené knedlíčky vedou. Trochu mě zklamalo, že je to tu jídlo docela na stejné brdo. Buď rýže, nebo nudle. Hodně věcí je tu i ne moc dochucených, a skoro všude máš možnost dochutit jídlo chilli nebo sojovkou, což je pořád to stejné brdo (furt je to buď více nebo méně sojovkové či více nebo méně chilli :D). Ale je tu dost věcí, na kterých jsem si pochutnala. Hlavně sushi a sashimi, naprosto bezkonkutenční! :-P

Corn soup

Sashimi



Když už víte, kam zajít, kde mají dobré tohle, a kde zase tohle, znáte ceny, dá se na Taiwanu najíst fakt moc dobře a levně, ve srovnání s Českou republikou.





  • Pokud máte vysoké číslo bot, nebo až moc kilo navíc, nepočítejte, že tu snadno najdete oblečení. Já tu mám L a XL uplně normálně, což je docela depresivní! :)

  • Hadříky tu jsou celkem fajn. Amerika to sice není, ale je to tu dokonce ještě levnější. A kabelky tu mají hrozně luxusní! Už teď vím, že minimálně tři nové si odsud odvezu :-P Mají tu takový svůj asijský styl a je to tu dost na stejné brdo. Oblečení není moc kvalitní, ale zas je levné, takže vám tolik nevadí, když se něco zničí, páře apod. Já si tu celkem na své přijdu, ale jsou věci, které tu bohužel neseženu.

  • Super věc, co tu existuje (to se nemůže Taiwancům zapřít ani omylem!!) je ta, že ve středu jsou v Kaohsiungu Ladies night a to znamená, že mají pití zdarma děvčata po celou noc (cca do jedné nebo do dvou). Myslím si, že v ČR by většina těchto klubů  zkrachovala, ale tady tolik nepijí a místním holkám stačí opravdu málo. To ještě nepočítali s tím, že jim sem Češi přijdou vypít celý bar! :) ( btw. Už nás trochu prokoukli a nalévají méně :D)
Ceny alkoholu, na to, jak je to tu v poměru s Českou republikou převážně levnější, s alkoholem je to tu naopak - je tu v klubech poměrně dost draho.


  • Věc, na které už teď jsem závislá, a kterou tu neskutečně miluji, jsou čaje! Myslím, že většinu lidí, co tu nějakou dobu žije, to chytne. O to smutnější je, že je to spíš taiwanská specialita, a kdekoliv v Asii jsem si dala podobnej čaj, nebylo to prostě ono. A české bubbletea ani nekomentuji. Takže tohle bych hodnotila jako jednu z nejlepších věcí na Taiwanu, která mi bude stoprocentně chybět! Mám tu dva své TOP. Jeden, když je vedro a potřebuji nějaký osvěžující (s limetou a chia semínky) a pak druhý, který trochu víc zasytí a dávám si ho třeba namísto sváči (zelený čaj s mlékem a s tapiokou ---> bubble tea), ten dokonce vím, jak se řekne čínsky ---> džen ču naj ča :)
obyčejný zelený čaj s mlékem bez tapioky + ten, s chia semínky



  • Další mňamózní věc, kterou jsem nikdy předtím neměla možnost ochutnat je passion fruit, což zná většina Čechů spíše jako maracuju. Ať už samotnou, jako ovoce a nebo jsme zase u těch čajů, tentokrát s příchutí maracuji :)
Zdroj: http://www.52kitchenadventures.com/wp-content/uploads/2010/07/Passion-fruits.jpg
Zdroj: http://www.coco-tea.com/user_upload_eng/drink/29/1317029441.png


Ještě k ovoci, výborná je také Buddhova hlava a nebo Star fruit. S tímhle ovocem jsem měla taky čest až tady na Taiwanu.

Buddha´s head - zdroj: http://mackensieleigh.files.wordpress.com/2011/04/p1020697.jpg
Star fruit - Zdroj: http://rawdiet.com/wp-content/uploads/2011/01/Star-Fruit.jpg

Dragon fruit
Dragon fruit



  • Je tu jedna celkem fajn 22-ti letá taiwanská spolužačka. O trochu více nás chápe než ostatní Taiwanci, protože byla na výměnném pobytu v ČR před dvěma lety. Když jsme se jí zeptali, jestli s námi nepodnikne více-denní výlet, řekla nám, že se musí zeptat mamky, zda jí to dovolí. Mají to tu trochu jinak nastavené. Musí být každý den nejdéle v jedenáct doma apod. Takže Čechy pro ni asi byly celkem šok. Zaslechla jsem, že Taiwanky jsou tu buď hrozné slušňačky a stydlivky, a nebo naopak. Víte co myslím :) Prý žádný zlatý střed...



  • Jestli jsem si myslela o Amíkách, že jsou u svých mobilů přikovaní, nebyla to zdaleka taková pravda. Taiwanci je jednoznačně předčili.

  • Všichni víme, že Asiati patří k převážně štíhlejším lidem. Ale už i tady na Taiwanu jsou lidi s nadváhou, a že jich není zrovna málo. Do hladomoru tu mají daleko.
Taky se ti tu často stane, že holku od kluka nerozeznáš. A to nejen kvůli tomu, že kluci jsou hubení a holky nemají žádná prsa, boky nebo zadek. Kluci tu totiž nosí rádi kabelky, které by si u nás vzal jen gay. Pak tu jsou takoví kluci, co si dokonce rádi oblékají holčičí oblečení, takže se není čemu divit.


  • Potraviny, které v supermarketu neseženeš? Rozluč se s kuřecí šunkou, eidamem, špenátem, salámem, rohlíkem a určitě je toho ještě spousta, ale víc si toho teď nevybavím.
Nejen alkohol, ale i mléčné výrobky, především sýry a mléko jsou tu strašně drahé.


  • Kromě sešitu, tužky, diářku, mobilu a peněženky, si nezapomeň vzít do Taiwanský školy toaletní papír, nebo aspoň část z něho. Tady to funguje tak, že každý má svůj vlastní. A víš jak, nikdy nevíš, kdy to na tebe přijde!

  • Suprová věc, na kterou není moc dobré si zvykat, (přece jen nezapomínat, odkud jsem přišla) je ta, že se tu nekrade. Třeba ani u pokladny, by si vás nedovolila prodavačka úmyslně ošidit. Všichni jsou tu poctiví, někdy až moc. Což se mně, jakožto Češce moc nelíbí v případě, kdy spoléháš na to, že to nějak „očůráš“ a pak zjistíš, že to nejde!! No fakt!

  • Když počítá Čech na prstech, začíná od palce, pak ukazovák, atd. Klasickým českým stylem tu chceš v obchodě ukázat, že chceš něco dvakrát (věř, že tady ti nic jiného, než domluva alá ruce nohy nepomůže, pokud jsi čínsky neznalý.), ale oni to berou jako sedm. Počítají na prstech totiž úplně jinak.

  • To, jak většina českých holek a celkem i dost kluků miluje sluníčko a opálenou pleť, tady je to naopak. Když svítí sluníčko, brání se zuby nehty, aby na ně nedolehlo. Nosí deštníky, které chytají sluneční paprsky namísto deště. Dokonce, když přechází pár metrů například z budovy do budovy, dají si knížku nad hlavu. Naše taiwanská spolužačka dokonce klusala tak rychle, aby na ní vážně ani chvíli nezasvítilo. Pak jsme se jí ptali, jestli my jí přijdeme oškliví, jakožto opálení, tak říkala, že u „zápaďáků“ se to bere jinak, a že na nich je to hezké. Takže to stejně moc nechápu :D Hlavně na Taiwanu svítí sluníčko častěji než u nás, tak nemělo by to být spíš naopak? Díky bohu, že není :)

  • Pokud na Taiwanu jíš a chutná ti, udělej podle toho i náležitý svinčík na stole (prý). Protože když necháš vylízaný talíř, kosti pěkně srovnané na talířku, ještě s ubrouskem pod příborem, znamená to, že ti až tolik nechutnalo. Pěkně kostmi zamasti stůl, poházej všude ubrousky, jídlo co ti upadne vedle talíře, tam nech, a až tehdy budou vědět, že sis pošmáknul!

  • Poslední zajímavá věc, která mě napadá, jsou popeláři. Jede popelářské auto, hraje dokola jednu písničku, něco jako family frost style. Přiklušou Taiwanci a hází tam smetí, zatímco auto pomalu popojíždí. Nevím, zda to takhle funguje úplně vždycky, ale zahlídla jsem to tu několikrát a celkem mě to pobavilo :)


Tak příště zase něco málo sepíšu o Taiwanské mentalitě a trochu hlubší nahlédnutí do jejich podivínských mozků. Mějte se a smějte se :)

Share:

0 komentářů