·         Pokud chceš jít na párty bez pasu, nemáš šanci! Občanka, ISIC, řídičák ani kartička pojištěnce nestačila...

·         Amíci jsou hrozně ochotní a milí. Zvlášť když vidí dvě pipi, které se snaží o to, se samy vyfotit :D Přijdou k tobě a nabídnou, že vás obě vyfotí. Ty nadšeně přikývneš - ale co od nich snad nikdy nečekej, je to, že na fotce budeš mít celé nohy.

      Lýtka tam občas jsou, ale tím to končí. Takže si Kalča své úžasné boty holt musela vyfotit sama, no! 

·         Ještě jsme nezažily, že by kontrolovaly občanky, když si chceš koupit alkohol. Asi vypadáme staře!

·         Na Americe se mi líbí, že tu máš velký výběr všude a všeho. I když si na pláži, kde je pár malejch obchůdků. Chceš si dát zmrzlinu, a nejen, že tam mají točenou a kopečkovou. Kopečková může být ještě normální nebo jogurtová. A ta normální má na výběr asi z dvaceti příchutí, jogurtová z deseti. A to pořád není všechno! Další druh zmrzliny je nízkokalorická, kde si můžeš vybrat tak z pěti druhů. A to není jen u zmrzliny. Prostě cokoliv, co se tu vyrábí, i když to je ve fast foodu a podobně, tak je tu možnost si to dát třeba se sníženym obsahem cukru, tuku apod. Je fakt, že to asi nebude vždycky úplně nejzdravější, ale hlavní je, že nepřibereš :D

·         Zjištění – jsem závislá na ovesné kaši a to doslova. Jakmile jí ráno k snídani nemám, nepřej si mě potkat... takže- bez ovesný kaše už ani ránu! 

·         Miluju kus-kus a mandlovou čokoládu Hershey. Yummy yummy! Ale co nám dalo práce, než jsme takovej kus-kus v nějakém americkém obchodě vypátrali.

·         Ledové kafe bez cukru z Dunkin´ Donuts – Large size... že ho taky miluji, to snad ani nemusím zmiňovat :-P (Kdyby někdo věděl, kolik stojí licence zavést Dunkin´ Donuts v Čechách, ať dá vědět. Už totiž víme, v čem budeme s Kalčou v Praze podnikat:-P)

·         Další zprávy o Puschkinově ženě – pořád jí to drží! Kalče věnovala už dokonce čokoládu a růži! Asi si to vezmu osobně, protože básničku jsem uměla o hodně dříve než ona! Tak doufám, že to pro ni měla být pouze motivace…

·         Všechny fast foody, ať už MC, KFC, BK nebo Pizza, mexická jídla, čína, indie, … jen si zavoláš a oni ti to dovezou, kam chceš. Vím, že to není žádná novinka u nás, ale tady je to tak hrozně běžné a každodenní, že to je fajn, jak máš prostě pohodlný život. Vidíš ty lidi na bazénu, přijede jim tam chlápek s pizzou a ledovým pitím, a oni se vesele opalují dál…aaach.

·         Amíci jsou sice hrozně milí lidi (převážně), ale zjistily jsme, že si celkem dost často rádi stěžují... a to není vždycky dobrý :)

·         Mám drb o Kalině – zjistila jsem, že je hrozná rasistka a nemá ráda americký Indy! :D

A já tu zas trochu získala averzi a úplně jiný pohled na černochy, ale rasista samozřejmě nejsem! Trochu tomu dopomohlo už Španělsko a tady to tak nějak dovršilo. Samozřejmě, že je i dost výjimek, ale oni jsou prostě jiní. Oprsklí, nevychovaní, musejí být pořád slyšet, předvádět se a dělat se důležitějšími a viditelnějšími. Asi takhle nějak stručně bych to shrnula na vysvětlenou.

Ale jednu věc, kterou jim nemůžu odepřít je ta, že jsem ještě nepotkala černocha, který by neměl rytmus v těle! Oni když se začnou pohybovat těmi svýma černošskými pohyby. Určitě víte přesně, o čem mluvím... i když je to třeba jen takové to pohupování, tak tě to prostě dostane! Teda aspoň mě to přijde hrozně husťácký :D

·         Miluji každou chvíli, kterou tu trávím. I když mám tu nejdebilnější náladu, tak si přijdu jak v nějakém filmu. Prostě každý dům, každá ulice je unikát. Může být stará, nová, ošklivá, bohatá. Ale vždycky je na tom něco, co mě nutí se pousmát. A každou chvíli se mi vybaví nějaký film nebo konkrétní scéna z toho filmu, kdy jsem něco podobného viděla. Třeba ta, kdy auto vyjede typickou americkou uličku přes kopec a řítí se směr město dolů, nebo žlutý školní autobusy připomínající mi nejvíc film Forrest Gump, kdy Forrest nastupoval do autobusu, kterej řídila černoška a ptala se ho na jméno. A milion jiných scén… Tenhle bod měl bejt o dost víc sentimentální, ale vlastně ani moc nevim, jak přesně popsat to, co pociťuju. Jednoduše: je to fakt úžasný a dělá mě to tu chtě nechtě sooo excited (neznám pro to lepší slovo) každý den. Není den, kdy bych se nepousmála nad tím, co tu vidívám a to mě na tom tak baví!

·         Mám takovej ten pocit, že moje angličtina je zase o něco lepší. Juchůůů!

·         Snažíme se tu bavit více s Amíky než s Čechy. Za prvé si pokecáme anglicky, procvičíme své znalosti, za druhé nám kolikrát poradí, co a jak a my se občas necítíme, jak Alenky v říši divů a za třetí mají auto, což je tady v Americe fakt nepostradatelná věc! Stačilo mi na to pár dní, abych pochopila, že bez auta jsme tu totálně nahrané.

·         Zjistila jsem, že americká a britská angličtina TROCHU rozdílná bude (teď nemám na mysli přízvuk a výslovnost). Tím, jak jsem delší dobu žila v Anglánově, vžily se mi nějaké slovní obraty a tak. Jenže tady v Amerikánově, když občas použiji nějaké to slovíčko, co jsem běžně používala, tak na mě koukají, jak kdybych spadla z višně. Ještě, že tu mám Kalču a ta trochu rozpoznává mezi těmihle jazyky nějaký rozdíl, protože já fakt ne. Občas mi dá najevo, že tohle slovíčko fakt americké není. Třeba když jsem se v jednom obchodě ptala na toilets (WC), což mi přišlo jako běžně používané slovíčko vždy a všude, docela jsem narazila. Paní vůbec nevěděla, co tím myslím. Takže pro příště restroom nebo bathroom, oukej? A takových příkladů mám v rukávě spoustu…ale tak nevadí, já se to časem naučím:)

Zajímalo by mě, jestli třeba americké filmy jsou dabované v Británii do jejich jazyka hehe, nevíte někdo? Sice si možná říkáte, že je to blbost, ale já osobně si myslim, že to tak fakt je.

·         Další poznatek – zákony schválnosti spočívající v naší práci: někdy je tak velká nuda, že si přejete, aby pršelo a nebo byla bouřka. Lidé by odešli a vy byste si mohli dělat cokoliv na bazénu (čtení, zhlédnutí filmu, internet). Tady v Americe jsou bouřky a deště celkem často. Jediná smůla je, že 95% tohohle hnusnýho počasí se odehrává uprostřed noci. IT SUCKS!

·         A nakonec použiju Kalči větu: „naše práce spočívá především v opalování!“ Takže doufám, že za chvíli budu konečně vypadat, jak opravdová mulatka :-P

·         Nerady chodíme pěšky, pořád na nás troubí auta (nejčastěji obývaná černošskými řidiči) a fakt nás to už nebaví … občas mi přijde, že jsem zase ve Španělsku a musím pořád slýchat ty úchylný kecy...

                                                                                                                             

·         Dala jsem si nejmenší velikost Beach fries, s tím, že něco MÁLO zhřeším a musím říct, že jsem zhřešila fakt dost :D Mají tu trochu jiné poměry, co se týče velikostí a fakt na lidech nešetří! Jo, není to špatný. Vždycky si vzpomenu na to, když jsem byla malá a chtěla si dát alespoň deset kopečků zmrzliny, protože tu zmrzlinu, kterou nabírali kulatou špachtličkou, otírali tak, že se tomu snad nedal říkat kopeček. Tak tady se vám to fakt nestane. Asi proto podle toho někteří Amíci vypadají.

1)      Po příjezdu do USA se musíte ohlásit (validovat) do online systému, který se jmenuje CCI. Oni si tak chtějí ověřit, jestli je vše, tak jak má být. Musíte to udělat do týdne. Vyplňujete plno informací o vás, o tom, kde bydlíte, kontakty na vás apod.

2)      Potom jen čekat, až se vám v systému zobrazí, že vaše validace proběhla úspěšně. To trvá 1-2 týdny, podle toho, kolik musí vyřídit lidí.

3)      To už jsme skoro na třech týdnech. Jakmile jste úspěšně validováni, musíte najít nejbližší úřad, kde musíte zažádat o SSN (Social Security Number). Je to číslo, pod kterým legálně pracujete v USA a je nezbytně nutné, abyste ho měli. Bez něj výplata nebude.

4)      Zase a opět musíte na úřadě vyplňovat nekonečně mnoho formalit, opět stejné informace. Když máte všechno vyplněné, jdete k okénku, kde vám vše zkontrolují a do 1-2 týdnů vám přijde domů poštou vaše Social Security Card.

5)      Kartu, kterou jste obdrželi, musíte nechat nakopírovat a s ní i plno jiných dokladů. Musím k tomu dodat, že to není tak, že je za pár minut hotovo, ale tady fakt jdete skoro hodinu někam, kde nejsou jen rodinné domy, ale nějaké obchody. Tohle všechno musíte zařizovat v době, kdy zrovna máte volno. Takže si dokážete představit, že jestli to stihnete za měsíc, jste šťastný člověk. Nakopírované doklady odevzdáte šéfovi a pak už jen záleží, jak rychlý váš šéfik je. Nebudu tu radši tempo našeho šéfa vůbec zmiňovat (respect).

6)      Šéf vám nedá cash, ale šek. Ten šek je z Bank of America. Takže vám nikdo jiný, než Bank of America cash nedá. K naší smůle je tenhle druh banky pro nás trochu z ruky.

7)      Tím pádem musíte najít jinou banku, která není tolik z ruky, strávit v ní další hodiny plný formalit, vyřizování, vypisování a vyplňování a zařídí vám u nich účet.

8)      Konečně máte účet a debetní kartu! Teď už jen šek proměnit v elektronické peníze.

9)      Strčíte do bankomatu šek, a čekáte pár dní než vám z Bank of America pošle do vaší banky peníze a pokud nemáte problémy s vybráním peněz, jako třeba já (proč ne, že?), dostanete své vysněné peníze, o kterých si myslíte, že už snad ani nestihnete vidět, než zase odjedete zpátky do Čech :-))

·         Jak jsem si takhle zřizovala účet v bance, říkala jsem si, že je to celkem nebezpečné. Ne, že by má angličtina byla tak tragická, ale když se bavím o různém zřizování v bance v češtině, občas nechápu, natož v Americe, kde mají jiný nabídky, zvyky a slovíčky z této oblasti taky zrovna neoplývám. Protože kdyby chtěli, můžou mě celkem snadno oškubat. Dávám jim všechny mé informace, jako je číslo pasu, občanky, SSN a podobně. Takže tenhle point je věnovaný všem Amíkům, kterým chci dát svůj velký dík, že mě zatím nikdo neoškubal!

·         A teď z jiného soudku – nakupování je tu fakt božííí!!! Boží, boží, boží a boží! Nejvíc awesome, amazing, unbelievable a já nevim, co všechno ještě. Stačil nám jeden krám – FOREVER 21 – na to, abychom v něm strávily přes 4 hodiny. A naše zjištění s Kalčou: když máš hlad a nechceš jíst, skoč si do Forever 21 a hlad tě okamžitě na pár hodin přejde. Jsi tak okouzlená hadrama, a tím pádem tvůj pud hladu se přesune na nižší příčku. Takže pak priorita č.1 = hadry, priorita č.2 = hadry, priorita č.3 = hadry ...atd. a někde hodně dole je to ostatní. Ty  můžeš vesele nakupovat a zkoušet oblečení s prázdným a hlavně nenacpaným břichem. Chachááá ! :)

·         Smutný je, že ty hadry, který si tu nakoupíme ani nestihneme unosit. Každý den se totiž můžeme pyšnit naší supr trupr červenou Guardovskou uniformou. Celkem si obě užíváme chvíle, kdy na sebe můžeme vzít něco jiného, než jen Pamelí červené plavky.