Lístky na Manchester United
Tak teď budu věnovat malý odstavec mému bráchovi :)
Hraje fotbal za FK Teplice a celkem mu to jde :-) V lednu bude mít osmnácté narozeniny a my s mamkou přemýšleli, co mu za originální dárek dát. Pak mamku napadlo, že když budu v té Anglii, že bych mohla objednat lístky na Manchaster United a mohli bychom si udělat takový menší výlet do Manchasteru. A jelikož můj brácha je bláznivý fandy Manchaster United, věděli jsme, že by z toho byl nadšenej.
Hraje fotbal za FK Teplice a celkem mu to jde :-) V lednu bude mít osmnácté narozeniny a my s mamkou přemýšleli, co mu za originální dárek dát. Pak mamku napadlo, že když budu v té Anglii, že bych mohla objednat lístky na Manchaster United a mohli bychom si udělat takový menší výlet do Manchasteru. A jelikož můj brácha je bláznivý fandy Manchaster United, věděli jsme, že by z toho byl nadšenej.
,,Dobrý nápad“
Když už jsem tu na ostrově pobývala něco málo přes měsíc, rozhodla jsem se, že se na lístky podívám, abych zjistila, v jaký cenový relaci se pohybují. Od hodně lidí jsem slyšela, že na oficiálních stránkách Manchesetru United se ty lístky nedají sehnat. Prý je jen málo lístků do volného prodeje a většina lidí má koupenou sezónní permici. Takže jsem zadala něco do Googlu, prošla jsem si pár webových stránek, abych věděla, za kolik nabízejí lístky, a zvolila jsem tu nejlevnější. Říkáte si, že jsem si asi o té společnosti mohla nejdřív něco zjistit, než to budu kupovat, teď je těch podvodů po internetu plno. Joo, jenže, to bych nesměla být v určitých chvílích blondýnka. V tomhle případě jsem byla TYPICKÁ blondýnka, a bez ověřování čehokoliv, jsem lístky objednala. A taky na to náležitě doplatila. Takže jen pro upozornění – u www.onlineticketexpress.com – nikdy více (vyjede vám na googlu většinou mezi prvními).
Mělo mi to dojít už ve chvíli, kdy mi jejich stránka při objednávání lístků (měla jsem tam už zadané všechny údaje, včetně čísla karty) třikrát spadla a nepřišlo mi žádné číslo objednávky nebo potvrzení. Potom už jsem měla nervy, a řekla jsem si: teď naposled, pak už na to kašlu. To jsem ale neměla dělat. Naposledy to vyšlo a přišlo mi číslo objednávky, a že více se dozvím na mailu. Otevřu emailovou adresu, a tam nemám jednu objednávku pro tři lidi (chtěl jet ještě kamarád), ale rovnou dvě objednávky, tudíž pro šest lidí. SUPR! Co teď? Neřeknu, kdyby v tom bylo pár stovek, jenže strhli mi ještě víc, než měli, takže jsem v tu chvíli byla chudší na kartě o 16 tisíc korun!
Poprosila jsem kamaráda, jestli by tam se mnou nemohl zavolat. Přece jenom po telefonu, na nějaký jazykový úrovni, jsem radši poprosila o pomoc, než se desetkrát ptát, ať mi to zopakují. Volali jsme tam, řekli jsme, co se stalo, a že objednávky jsou poslány během tří minut a naprosto stejné, jestli by bylo možné jednu zrušit. To, co potom následovalo, mě dost překvapilo a celkem i vyděsilo. Když jsme jim to všechno sdělili, položili telefon, a odpojili nás od té linky, takže když jsme tam chtěli zavolat znovu, už to ze stejného čísla nešlo. To byl první signál, že je něco špatně. S mamkou jsme tedy usoudili, že to bráchovi řekneme, a že zkusí sehnat od sebe z týmu nějaký kamarády, kteří pojedou s námi.
Brácha byl hrozně nadšenej, ale já už tolik ne! Zkoušela jsem si na internetu vyhledat cokoliv o té společnosti, a padla na mě deprese. Psali tam, jaký to jsou podvodníci, a že lístky nikdy nedostali, nebo že dostali falešné lístky a podobně. Přemýšlela jsem nad všemi způsoby, jak by se to dalo řešit. V tuhle chvíli mi Voirrey s Paulem hrozně pomáhali, a já jsem jim za to hrozně moc vděčná. Volala jsem do mé banky, ale tam mi řekli, že už s tím nic nejde dělat, že už ty peníze u nich nejsou. Fakt se mi chtělo brečet, protože to všechno byly mamky peníze a hlavně to měl být dárek. Potom jsem se trochu uklidnila, když jsem četla i nějaký příspěvky od lidí, že lístky dostali, měli dobrá místa, a že vše proběhlo bez problémů (doteď jsem přesvědčená o tom, že to tam napsala ta společnost, nebo si na to zaplatila nějaké lidi). Musela jsem tomu věřit, nic jiného mi ani nezbývalo…
HIME – How I met Ev (Jak jsem potkala Eva)
Sehnali jsme dva bráchovy kamarády, a sháněli někoho posledního. Teď bych ráda zmínila docela důležitou osobu, kterou byl černoch EV. Když jsem letěla na týden domů do Čech, někdy koncem října, přestupovala jsem na letišti v Manchesteru. Měla jsem ještě čas, a tak jsem se šla kouknout, kde mám svůj check-in, abych to potom nemusela hledat. Tam stál jeden černoch s nějakou slečnou, kteří pracovali u té společnosti. Zeptali se mě, co hledám, tak jsem jim jen sdělila, že čekám, až se check-in otevře. Šla jsem si sednout na sedačku, a ten černoch za mnou přišel a začal si se mnou povídat. Asi půl hoďky jsme si povídali. Byla jsem ráda, protože jsem mu skoro všechno rozuměla a celkem se mi s nim dobře povídalo. Nebyl vtíravej, ani mi nedával neslušný návrhy, jen si prostě chtěl povídat.
Později mě šel doprovodit k přepážce, kde jsem zjistila, že jsem se neodbavila po internetu (check-in online), a že budu muset platit 18 liber. Tak se Ev zapojil, a vzal mě do nějaké místnosti, kde seděl chlápek u počítače, a snažili se to přes počítač vyřešit. Jenže systém na odbavení po internetu, se u téhle společnosti uzavírá pět hodin před odletem, což už jsem propásla. Tak potom Eva napadla ještě jedna věc, že to nějak v tom systému udělá. Jenže zjistil, že to musí být přes nějaké jméno zaměstnance, a zrovna tam byl přihlášený jeho kamarád. Řekl mi zklamaně, že bohužel s tím tedy nejde nic dělat, ale že se snažil. Prý to je kamarád, a nechtěl by mu způsobit problémy, kdyby se na to náhodou přišlo. Byla jsem stejně ráda, že se mi jen tak snažil pomoct, poděkovala jsem mu, a bohužel zaplatila 18 liber.
Šel mě doprovodit k mému GATEu. A pak se mě zeptal, jestli bych mu dala moje číslo, že bychom mohli být kámoši, ale že jestli mám přítele, tak že mi nebude dělat problémy. Protože přítele nemám, a byl mi celkem sympatickej, číslo jsem mu dala. Když by byl otravnej, budu ho ignorovat, a nemusím ho už nikdy vidět, řekla jsem si. Každopádně číslo z Manchasteru se hodí, co by ne :) Prohlásil, že kdybych cokoliv potřebovala, můžu se mu ozvat, že mi s čímkoliv pomůže, a kdybych chtěla někdy přijet, není problém. Jo jasně, tak zní to divně, ale věděla jsem, že sama bych za nim stejně nikdy nejela. Ale co se později z něj vyklubalo, dodneška nechápu a vrtá mi to hlavou. Ale k tomu přejdu v dalším příspěvku, teď zpátky k těm lístkům …
Jak to bylo dál …
Měli jsme udat poslední lístek a já nevěděla komu. Pak mě napadl Ev, byla jsem s nim čas od času v kontaktu. A shodou náhod mi řekl, že by si ten lístek vzal rád. Čas běžel, a já mohla jen doufat, že lístky dostanu. Ta společnost mi řekla, že se tisknou až 3-5 dní před událostí, a že je dřív dostat nemohu. Asi týden před zápasem mi volali, že jim mám poslat adresu hotelu, jelikož na ostrov to posílat nebudou, udali nějaký důvod, teď už si přesně nepamatuji, jak to nazvali. Poslala jsem jim teda adresu hotelu, a den předtím, než měl začít zápas mi napsali, že hotel odmítl lístky převzít a že mi lístky budou předány nějakou osobou od společnosti na ,,PICK UP POINTU“. Kde Pick up point je mi samozřejmě nesdělili. Mohla jsem jim psát a volat, jak jsem chtěla, ale odezva žádná. V tu chvíli jsem věděla, že je zle. V den zápasu, jsme se vydali s poslední možností na Old Trafford (fotbalový stadion Manchasteru United). Zašli jsme do budovy, kde prodávají lístky a ptali jsme se po té společnosti. Samozřejmě o ničem neměli ani páru.
V tu chvíli i ta poslední naděje skončila. Štvalo mě to hlavně kvůli klukům, protože to byl jejich sen jet se podívat na forbal, kde hraje tým MU. Díky bohu se brácha zachoval jako brácha a neřekl mi ani jedno ošklivý slovo.
Asi se nad námi někdo nahoře smiloval, protože jsme měli aspoň trochu štěstí v neštěstí a lístky ještě byly dostupné ve volném prodeji a ještě asi o polovinu levnější, než jsem měla mít od té společnosti. Sice jsme teda museli všechny svoje úspory dát do lístků, ale alespoň jsme nejeli do Manchesteru zbytečně. Takže pro ty, co by chtěli někdy něco podobného podnikat – jen přes ofiko stránky United!!! To, že lístky nejdou u nich sehnat, je jenom KEC! A já si příště radši všechno všude ověřím, než cokoliv drahého budu objednávat. Jinak o výletě do Manchestru si můžete počíst později v dalším příspěvku :)

0 komentářů