Překvápko

Vim, že hodně lidí slyšelo tuhle historku, až mě kolikrát překvapilo, k jakým lidem se to až doneslo, a co si k tomu kdo přimyslel. Ale pokud jsi to zrovna Ty nečetl/a, třeba Tě to pobaví :) 

Protože měla rodinka týden volno, přemýšlela jsem, že se po dvou měsících pojedu podívat domů. Našla jsem i celkem dobře cenově dostupné lety, tak jsem si je zabookovala. Rodičům a i většině kamarádům jsem nic neřekla. Vědělo to minimum lidí a já se těšila, až v pátek večer přijedu a překvapím je.

Byla jsem domluvená s kamarádem (zdravim Včelí), že pro mě přijede na letiště. Ten den, co jsem přiletěla, byla v Děčíně celkem dobrá dnb akce, na kterou chodí hodně lidí. Věděla jsem, že tam bude hodně známejch, tak jsem si říkala, jak mi to překvápko pěkně vyjde. Ani ve snu by mě nenapadlo, jak velký překvapení to bude.

Do Děčína jsem přijela až pozdě večer, takže jsem usoudila, že nebude asi nejlepší chodit domů tak pozdě a děsit tátu, když nemám klíče. Z rodiny se to ten večer dozvěděl jen brácha, a pak jsem to volala i mamce. A tátovi jsem se chystala udělat překvápko tak, že se doma zjevím, až všichni budou obědvat.

Začalo to dobře, s kamarádem jsme před akcí popíjeli flašku mého oblíbeného Captaina Morgana s colou a bylo mi fajn, že jsem zas po dlouhý době v Děčíně. Bavili mě lidi, který byli trochu připitý nebo jinak omámený a nebo všechno dohromady :) Když mě viděli, tak si mysleli, že mají haldu, nebo  že mám dvojnici a nebo si dokonce přišli sáhnout jestli nejsem duch :))

Tak tenhle večer si užiju, říkala jsem si. Vážně jsem byla ve svým živlu a s ,,trochou“ ruma mi přišlo, že se mam v tu chvíli nejkrásněji na světě. Bohužel už nemůžu dál vzpomínat, co se dělo potom, protože si pamatuju jen minimum úryvků. Takže vám můžu aspoň povyprávět, co mi řekli později kamarádi, kteří se o mě starali…

Byla jsem prý v pohodě, bavila se, byla veselá, a pak najednou vypila jednoho panáka slivovice, a ten se mi stal možná osudným :)

V tu chvíli jsem už netušila, která bije, nemohla jsem ani chodit a ani moc mluvit. Prý jsem na všechny začala mluvit anglicky. Ani nevím, jestli jsem v tom stavu nějak nechápala, že jsem vlastně v ČR, nebo jsem jenom chtěla být důležitá a všem ukázat, že fakt po těch dvou měsících umím už docela dobře anglicky :D (zas až tak slavný to není) A když mi někdo z kamarádek ze srandy řekl, že mam velký kozy, protože mě nemohli narvat do mého kabátu, rozvášnila jsem se natolik, že jsem za každým chodila a vyprávěla jim, jak mám přece ty velký kozy …  Potom zjistili, že ten důvod, proč mě do kabátu nemůžou narvat, nebudou velký kozy, ale můj svetr, který jsem měla tak dobře schovaný v rukávě:) Každopádně se se mnou kamarádi fakt nenudili, a já jsem jim vděčná, že se o mě tak hezky starali.

Jestli si myslíte, že tím to končilo - tak nekončilo, to nejlepší teprve přijde! Po útrapách se mnou, kdy mě mí zlatí kamarádi museli neustále podpírat, jít se mnou vykonat potřebu (tu, co vede z úst),  pak uznali, že je čas, abych jela domů. Zaúklovali mého mladšího bráchu, aby jel se mnou taxíkem domu. Ten ze mě byl tuze nadšenej, protože jak už jsem řekla, je to dobrá akce v Děčíně, a jeho to tam bavilo. Jenže pak usoudil, že v tom stavu vážně asi sama nikam nedojdu, tak mě vzal domů. Pořád jsem ho přemlouvala, že chci ještě pařit, a do taxíkáře neustále hučela, ať to otočí, že domu nechci. Brácha, ačkoliv mladší, tak se ukázal jako ten zodpovědnější a staral se o mě, jak o miminko. Musel mi rozestlat postel, převlíknout mě a doprovodit na záchod. Potom, když jsem ho ujistila, že už to zvládnu sama, odešel zpátky na akci.

Asi nechtěl tátu budit, a tak mu jaksi nesdělil, že už má svoji milovanou dcerušku doma ve vší parádě. Já jsem sice na záchod došla, ale zpátky už ne. Když jsem se potřebovala vyzvracet, tak jsem se tak nějak ani do záchodový mísy netrefila, dámička jak má být :D  Taťka se vzbudil uprostřed noci, protože potřeboval na záchod. Viděl rozsvíceno, pootevřený dveře, tak se šel kouknout, jestli ten brácha už přišel. Ale místo toho viděl dvě rozestlaný postele a dámský boty u dveří. Ani ve snu ho nenapadlo, že jsem přijela zrovna já. Jediné ,co ho napadlo, že si přivedl brácha nějakou holku domů, ale nějak nedokázal pochopit, kam odešel. Nechtěl na ten záchod chodit, protože se bál, že ta holka bude na záchodě a on bude vypadat, jak úchyl.

Když se tam po půl hodině vrátil a pořád se svítilo, řekl své přítelkyni Mirce, ať se tam jde mrknout. Šla se tam mrknout, ale uviděla tam holku, která byla poblitá, spala tam a vlasy měla přes obličej, takže nepoznala, o koho jde. Ano, byla jsem to já! :) Šla za taťkou, sdělila mu, co tam viděla, a táta úplně vytočenej vzal telefon a volal bráchovi:

Táta: ,,Děláš si ze mě prdel?“

Brácha:  ,,Co, proč?“ (Prej: jako já jsem věděl, že to bude něco s tebou, ale nevěděl jsem, co přesně myslí, když na mě tak řve :D)

Táta: ,,No děláš si ze mě prdel?“

Brácha: ,,Ne, proč jako?“

Táta: ,,Tak ty si sem přivedeš nějakou cizí holku, která tady poblije záchod, necháš jí tady a někam si odejdeš? Přijde ti to normální? No tak odpověz, přijde ti to normální?“

Brácha: ,,Tati, ale to je Klára!“

…

No asi ještě chvíli trvalo, než to táta vstřebal. Potom mě probral, hezky se o mě postaral, umyl mi věci a uložil mě do postele. Prý jsem byla hrozně nadšená, když jsem jeho a Mirku viděla, a chtěla ho za každou cenu objímat. On už se ke mně tolik neměl. Ne, protože by mě nerad viděl, ale spíš proto, že jsem byla celá od blitek… Ráno, když jsem se probrala, to byl celkem šok, a dost jsem se za sebe styděla... Ale jenže znáte to, co si nepamatujete, to se nestalo... :-)

Brácha z toho rozhovoru s tátou měl náramnou bžundu a všem to už po cestě na akci vyprávěl, takže ostatní věděli, co se mi ten den přihodilo, vlastně dřív než já. A to potěší! :)

Myslím, že tentokrát jedno foto stačí :)