THAJSKO: Na vlastní pěst
Znovuzrození
Po dloooouhé době mě tu zase
máte a se mnou i můj cestovatelský blog. Já vím, já vím, slibovala jsem, že
napíšu něco o mém cestování po Asii a pak jsem se na to pěkně vykašlala. Bylo
to celkem náročné, kdy po mém pobytu na Taiwanu následovalo stěhování do
Prahy, shánění podnájmu a učení se na státnice. A pak, a pak... pak nějak nebyl ten správný čas a nálada a teď je mi to strašlivě líto, protože
zážitky už nejsou čerstvé, ale i tak jsem se rozhodla je vám tu sepsat. Mám dokonce i jednu nezapomenutelnou historku, která
vás zcela určitě uchvátí :-)
Vlastně mě k psaní blogu dokopal
fakt, že za necelý týden odjíždím na Sri Lanku (jupíííííí). Klasicky na Klárinu, s baťůžkem na
zádech a na vlastní pěst - už bych asi ani jinak nejela. Pár týdnů nazpátek jsem
začala aktivně vyhledávat a zjišťovat čerstvé informace od lidí, kteří byli na
Sri Lance. Prohledávala jsem různé blogy, protože tam jsou informace kolikrát
cennější než na propagovaných stránkách. Poté mě napadlo, že i já mohu předat pár cenných informací ostatním, kteří se chystají na podobné cesty jako
já, tudíž by bylo sobecké si to nechávat pouze pro sebe. A tak jsem nemohla
vydat článek o Sri Lance s tím, že by tam byla velikánská díra, kde
v mých sepsaných zážitcích chybí vyprávění o Thajsku, Malajsii, Singapuru
a Filipínách, no ne?
Tak a teď už dost kecání o tom,
jak jsem, co jsem, proč jsem… a rovnou k Thajsku! Thajsko jsme se rozhodly navštívit cestou na Taiwan, kde
jsme měly s Peťkou půl roku studovat (články o Taiwanu tu taky najdete, první z nich rovnou zde). Měly
jsme 7 dní na to, abychom poznaly, jaké to je v Thajsku. Vlastně 1.února 2013 jsme odlétaly na půl roku
do Asie. Samozřejmě, že 7 dní bylo málo a nestačilo nám to ani omylem. Troufám
si tvrdit, že takových 12 dní čistého času je úplné minimum a na déle jak tři
týdny to doporučuji pouze těm fyzicky i psychicky odolnějším, kteří alespoň
trochu vědí, do čeho jdou :-)
První den
 |
| ulice Khao San Road Zdroj: http://www.capitalmansion.com/th/images/stories/khao-San-Road3.jpg |
Ubytování jsme měly velmi levné. Zrovna na této položce jsme chtěly
ušetřit a užít si peníze spíše tak, že se podíváme na více míst, ochutnáme
různé věci a utratíme to za různé zážitky. To, kde spíme, nám bylo fuk, pokud
ovšem k ubytování nebyl naúčtován šváb v posteli, to jako pozor, zase
takový punk ne, děkuji pěkně!
Bangkok a okolí je dosti turistické, potkáš tu hodně bílých a vlastně je to z těch všech států, které jsem v Asii navštívila asi nejvíce turisticky navštěvovaná země. První den jsme se ubytovaly, prošly si okolí, ochutnaly pár věcí a šly se prospat na další den.
Druhý den
Druhý den byl v plánu Bangkok, kde jsme se vydaly na
výlet lodí. Jely jsme skrze domorodé vesničky a občas jsme zastavily, abychom
se podívaly na nějaký ten chrám.
Poté jsme si prošli chrám i v centru Bangkoku
s názvem Grand Palace & Wat Phra Kaew, kam vás nepustí, pokud nemáte
zahalená ramena či oblečení nad kolena. Je možnost si přes sebe koupit u vchodu
šátek apod. ale je to za zbytečně velké peníze, kdy vám ho kolikrát jen
„pronajmou“.
Všude tu musíte smlouvat a kolikrát je to opravdu únavné.
Každý vám říká něco jiného, nemůžete všemu věřit. Dokonce jsme i narazily na
paní, která měla nějaké zrní v ruce pro holuby, a když jsme prošly kolem
ní, cpala nám ho do rukou a říkala, že je to pro štěstí. Jasně jsem jí
zdůraznila, že krmit holuby opravdu nechci, ať už mi to přinese štěstí či ne,
ale nedala si říct, už mi sypala zrní do ruky. Já už celkem vytočená její
drzostí, jsem zrní pustila na zem a pelášila pryč. Peťka takové štěstí neměla,
paní se nedala odbýt a už ji Peťule musela platit… Já chápu, že ti lidé se tím
živí a nejsou na tom třeba tak dobře jako my, ale snad mám svobodné právo se
rozhodnout, za co ty peníze utratím! Holuby na sebe nechat nalétávat opravdu nechci
:D Třetí a čtvrtý den
Další den, již třetí, jsme se vlakem třetí třídy (kterou jezdí především domorodci) vydaly do města jménem Ayutthaya,
což je starobylé město, které je vlastně už zaniklé a nacházejí se tu jen
pozůstatky.
 |
| Vlak třetí třídy |
My ho prošly pěšky, ačkoliv v tom vedru to bylo hodně náročné.
Je tam možnost si vzít tuk-tuk klidně na celý den nebo vás povozí jen kousek. I
toto místo patří k dosti turistickému. Byla zde možnost se projet na
slonovi, ale když jsem viděla, jak ti sloníci mají smutné oči, a jak trpí,
chodí na betonu kolem dokola, bylo mi jich tak líto, že jsem odmítla něco
takového finančně podpořit. Hrozně jsem si přála se svést na sloníkovi, ale ne
za takovýchto podmínek.
 |
| Ayutthaya |
V Ayutthaye jsme měly možnost poprvé zjistit, jak
chutná hadí kůže a kola z pytlíku. Také jsem tu poprvé ochutnala
kokosovou vodu přímo z kokosu, První úcuc byl zvláštní, vlastně jsem
nevěděla, co si o tom myslet, jestli mi to chutná a nebo ne. Tak jsem cucala
dál a dál až jsem nemohla přestat XD a tak se to stalo, I fell in love with coconut water J
 |
| smažená hadí kůže |
Čtvrtý den jsme se vydaly do Kanchanaburi. Tam jsme jely organizovaně, což jsme si zařídily na
ulici Khao San Road. Město bylo plné švábů, takže to bylo něco pro mě. Celou
cestu jsem nedělala nic jiného, než koukala pod nohy, aby se mě náhodou žádná
z těch oblud nedotkla. Nebo co hůř, aby na mě nevylezla a nesežrala mě :D
Tak moc jsem si na to dávala pozor, až šel totální „mám na
háku“ kluk, s dredy, kterému evidentně byli nějací švábi šumák. Jednoho
nakopl při chůzi takovým stylem, že letěl - letěl vzduchem, až spadl na něčí
nohy. No a hádejte, čí nohy to byly? Jasně, že moje! Brrr, nightmare fakt!
 |
| Kanchanaburi |
 |
| most přes řeku Kwai v Kanchanaburi |
Ten stejný den jsme se vydaly vlakem (mimochodem nádherná
krajina, kterou jsme míjely) do sloního tábora, kde jsem konečně byla spokojená,
jak se o sloníky starají. Měli celkem dost prostoru a lidé v táboře i žili
a vlastně svým způsobem žili pro ty slony, starali se o ně a měla jsem
z toho o dost lepší pocit. I sloníci mi přišli spokojenější. Plavili jsme se bambusovým vorem po řece a poté nás
ubytovaly na první pohled v krásném prostředí. Celé ubytovací zařízení
bylo vlastně umístěno na řece, dole v údolí, v okolí pouze řeka a
příroda, no božíí!!! Večeři a pivko jsme si dali tam s neuvěřitelným
výhledem a až na otravné komáry to nemělo chybu!
 |
| naše ubytování v Kanchanaburi |
Akorát ubytování samo o sobě bylo trochu děsivé. Suchý záchod, který vše, co jsme do něj naložily, pustil zase dál – dolů do řeky. U pivka nám bylo tak příjemně, že jsme se vydaly spát až za tmy, kde jsme si tak nějak nevšimly, že se tam nedá ničím svítit (fota) a koupat se ve tmě v takovýchto podmínkách nechceš! A tak jsme poprvé za tu dobu tam, šly spát „na prasáka“, celé ulepené a nesvé. Odpor z retro koupelny byl ale silnější :D
Koh Chang a Erawan
Pátý den konečně přišel čas na to, svézt se na sloníkovi. Já
celá připokaděná, abychom z něj nespadly, jsem se držela pevně sedátka. Poté jsme měly možnost se přesunout slonovi za krk a pořádně si ho
pohladit… myslela jsem, že to je má smrt. Já moc výšky nemusím, a když jsem se
neměla ani pořádně za co držet, modlila jsem se, aby s sebou slon neškubl.
Ale nádherný zážitek!
Týž den jsme se vydaly do NP Erawan, kde též bylo celkem dost turistů, především Rusů, ale i
tak jsme si to nenechaly zkazit J
Šestý a sedmý den už vrcholilo naše výletování, které jsme
strávily na ostrově Koh Chang.
Mimochodem, ani jsem se nezmínila, jak moc miluju jejich kuchyni! Curry na
milion způsobů, kolikrát velmi pikantní (miluju spicy food) a dost často na
kokosovém mléce…yummyyy!! Jediné, co bych jim vytkla bylo, že vše sladké sladí na můj vkus až moc!
 |
| Zelené curry |
Na Koh Changu jsme byly ubytované v naprosto úchvatném
apartmánu za super cenu a ještě tam majitelé božsky vařili! Nebylo úplně
slunečno, spíše mraky, takže na opalovačku to úplně nebylo a občas nám i přes
den krátce sprchlo. Zkazit jsme si to však nenechaly. Poprvé jsme vyzkoušely masáž
přímo na pláži a bylo to velmi příjemné, i když místy i bolestivé J Z Koh
Changu jsme byly unešené, moc se nám tam líbilo, můžu jedině doporučit.
To je ode mě dnes vše a pokud nechcete přijít o nejlepší historku Thajska, přečtěte si další článek J
 |
| Thajská masáž |
0 komentářů