Californication - náš výlet na západ USA

Můj poslední článek věnovaný Americe bude o našem cestování na západní pobřeží. Není to jen o Californii, ale i o ostatních státech, jako Utah, Nevada apod. I tady se nachází národní parky, a jiná místa, která stála za to navštívit. Už je to pár měsíců, tak to vyprávění nebude tak záživný a čerstvý jako tenkrát, ale i přesto mám hrozně moc vzpomínek, na které se nedá zapomenout :)

Začněme od začátku: Na tenhle výlet jsme se domluvili s „českejma“ klukama (bez urážky, ale až tak typicky čeští nejste :D), co dělali taky u Jeffa plavčíky, akorát v jiné lokalitě. Přece jen je dobré mít s sebou nějaké kluky na takové cestování. Let na Západ trval cca 3 hoďky z NY do LA. V letadle to bylo celkem vymakaný, nemusel si na nikoho zvonit, že chceš přinést pití. Před tebou byl dotykový displej s menu, vždycky sis namačkal, cos chtěl, dal potvrdit a oni ti to vzápětí donesli. Pokud si chtěl něco, co nebylo zahrnuto v ceně letenky, platil jsi kartou rovnou na tom přístroji s displejem, takže žádný řešení peněz. Amér no! :-P

V Los Angeles jsme si zamluvili v auto-půjčovně auto a vydali jsme se na náš trip! Že se všichni kluci hlásili k řízení, zdůrazňovat snad nemusím (kecám, odřídila to skoro celý Kalča!! A pak možná trochu Tonislav, ale fakt jenom trochu :))

Spaní jsme řešili buď den předem, a nebo ještě týž den. Podle toho, jak dlouho nám zabrala cesta, jak dlouho jsme se zdrželi na onom místě, a tak. Btw. Bez Tondovo navigace a mekáčů s wi-fi na každym rohu bychom byli nahraní!

pro Tondu, Zbyňu, Lukáša a Kaluš - CLICK

Takže začínáme den v LA. Hostely jsou tu přesně jako ve filmech, brali jsme ty nejlevnější, takže nic moc kvalitka. Ale na přespání stačilo, internet byl také skoro všude zdarma. Většinou to vlastnili Indové a každý pokoj měl zahrnuto v ceně takový ten jejich pach, pyžmo nebo jak to říct :D  Ale ani to nás neodradilo! Ještě jsme měli fintu, že jsme zamluvili pokoj pro dva a spalo nás tam pět, chtěli jsme, aby nás to vyšlo na co nejlevněji. Kluci byli šlechetní a nechali nás spát na posteli. Občas na nás majitelé přišli a nelíbil se jim náš počet lidí na jeden pokoj, a tak jsme si museli koupit pokoj další. Ale vyplatilo se to takhle praktikovat, protože z 80% nám to vycházelo :)

                První místo, kam jsme se jeli podívat, bylo Beverly Hills. Úžasná čtvrť, to vám povim :) Ještě aby ne, když tam byla samá drahá auta, samé drahé obchody s hadrama a nádherné vily plný zazobaných lidí. 

Zavzpomínali jsme na slavný seriál – tudududu, tudududu...  a tak :) click

                Ještě tentýž večer jsme zašli na chodník slávy – Hall of fame – v centru LA. Moc bezpečné to tam po večerech není, sama bych se bála. Slavný chodník jsme našli, ale tu hlavní ulici s nejvíce známými lidmi ne :D Takže jsme nachodili stovky metrů abychom potkávali samá neznámá jména (až na pár výjimek), ale i tak se nám to líbilo! :)

                Druhý den jsme chtěli vidět nápis Hollywood, asi jako každý, kdo jel do LA. Zvolili jsme pro výhled jakýsi park v bohaté čtvrti. Bylo děsné vedro a dusno, ale park byl úžasný. Všichni chodili do parku v tomhle pařáku běhat a celkově se tam asi snažili dost udržovat. Uvnitř parku byly nádherné honosné vily. Komupak asi patří? :-)

                Z LA jsme také odlétali zpět do NY, a tak jsme tam ještě před odletem strávili necelé dva dny. Navštívili jsme proslulou Venice beach, která nás až tak nenadchla. Zato Santa Monica beach, na kterou jsme jeli poté se nám hrozně líbila. Pravá Amerika! :)  Všichni surfy, skejty, longboardy, to obrovské kolo na pláži, které je i ve znělce seriálu Californication a prostě všechno tam bylo naprosto úžasný! Poslední večer jsme se chtěli rozloučit s Amerikou a náležitě jsme to zapili! Odehrály se tam i věci, které zůstanou tam, kde se staly – aneb: „What happend in America, stays in America.“

                A nebylo by to ono, aby někdy nepřišla ponorka. Ano, až poslední den přišla mezi mě a Kalču miniponorka, která nedokázala vydržet déle než pár hodin, ale i tak stála za to:) Kaluš řídila auto a my hledali místo na zaparkování, já seděla na místě spolujezdce a viděla jsem, jak jí jede jiné auto do cesty. Kalča nesnáší, když jí někdo kecá do řízení, několikrát mě na to upozorňovala, že bejvá nepřijemná, tak ať se toho vyvaruju! Ale ten pocit, že jsme v nebezpečí, a že by mohlo k něčemu zlému dojít byl silnější než já. Přišlo mi, že ona nevidí to, co já, no a když máš reflex... Takže můj reflex vypadal tak, že jsem zakřičela pozor! Kalča nevěděla, co přesně myslím, lekla se a začala mě buzerovat, že to auto viděla, že jsem jí zbytečně vyděsila. Já už měla nervy, že nedokáže pochopit, že jsem to myslela dobře a zároveň celkově nervy ze všeho, výlet už se blížil ke konci a bylo to náročné. Takže jsem se nedala, začala jsem buzerovat zase na oplátku já, ať se nezblázní, že jsem o nás měla strach a ona zas na oplátku, že mi říkala, že to nemá ráda a že si to neumim odpustit. Takhle to jelo, až jsem na ní zařvala: Víš co, vůbec na mě dneska už nemluv! Byla jsem už asi dost přecitlivělá z toho všeho tam. A tak na mě Kalča pár hodin nemluvila. Což byla asi naše nejdelší hádka ever a potom už to Kaluš nevydržela, pač neměla s kým pít (důkaz, že je to fakt alkoholička a že její jméno Kalina je hluboce zakořeněno na faktech! :-P) a tak přilezla :D Né kecám, přilezly jsme tak nějak obě, pač už se nám po sobě táááák stýskalo :-P

                Tomu, kdo to nezažil, je těžké to vysvětlovat. Náš trip trval 12 dní. Tyhle dny jsme byli převážně zavřený v autě (byly to kolikrát dost velké vzdálenosti), nebo někde chodili, a nebo nás spalo všech pět většinou společně v jednom pokoji. Prostě pořád spolu, nemáš chvíli klidu, soukromí... Jste unavení, přeleželí z auta, a všechno se vším. Měla jsem ke konci už takový ten pocit, že je toho na mě moc a sotva můžu dýchat... Ale všechny ty hezký zážitky to přebily a my jsme spokojení vyvázli bez větších újm.

                Tady už není tolik historek, který bych si pamatovala. Ale bylo to tam úžasný. Mám své 3 TOP národní parky, které jsme navštívili, a tenhle byl mezi nimi!

                Bylo to tam všechno hrozně obrovské, ani omylem to nešlo zvládnout pěšky. Maximálně nějaký kus trasy. V praxi to vypadalo tak, že se jelo autem podle vyznačené trasy (V tom šíleném vedru bylo celkem příjemné být v autě s klimoškou.) a vždycky se vystoupilo na konkrétním místě s krásným výhledem. Chvilku se tam pobylo, a jelo se dál.

Vim, že je „ohranej“... že je typickej pro Ameriku... že ho každý zná a chce se tam jet podívat... ALE!  Grand Canyon naprosto předčil má očekávání (narozdíl od Niagár, které jsou pro mě také americky typické). To, co jsem měla za pocit, když jsme vstoupili do parku, byl nepopsatelnej. Při pohledu na Grand Canyon se mi zatajil dech a naskočila neuvěřitelná husina, a to myslím doslova. Nepamatuji se, že by se mi to ve spojitosti s přírodou někdy stalo. A to jsem viděla celkem hodně úžasných míst.

Jdeš celkem hezkou krajinou, sice nic obyčejného, ale ani nic překvapujícího. Spěcháš, protože vidíš, že shuttle bus, který jede trasou, kterou sis vybral, za chvíli odjíždí. Vidíš nějaké hory v dálce a těšíš se, až uvidíš víc. A najednou to spatříš! Něco tak monstrózního, kdy máš pocit, že se ozývá v ozvěně úplně všechno, včetně toho nádherného ticha a zvuků přírody. No prostě nepopsatelný zážitek, to se musí zažít! Takhle to určitě nevyzní tak skvěle :)

Taky jsme zažili bouřku, která se odehrávala v dáli, byl to hodně zajímavý pohled. Škoda jen, že jsme na prochození celého parku měli tak málo času. Jestli je něco, co bych chtěla aspoň ještě jednou v životě spatřit, je to Grand Canyon!

V tomhle městě jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít pařbu ve Vegas. Jeli jsme sem pouze na jednu noc a užili si to dosyta. Pěkně jsme si zařádili a zařvali na celý Vegas. Mě to pak znavilo natolik, že jsem nechtěla absolvovat zbytek prohlídky města v noci a byla jsem celkem ufňukaná (vyjímečně, samozřejmě!). Ale měli se mnou mí drazí trpělivost :)

Hostely tu byly dost levné a celkem luxusní za ty peníze, pak jsme pochopili proč.  V každém hostelu byly casina. Takže business byl udělaný na tom, dostat do hostelu co nejvíce lidí a oni pak utratí peníze na automatech!

Od San Francisca jsem upřímně čekala víc. Ty jejich slavný křivolaký uličky a zvláštně kopcovatý město jako takové, je moc hezké. Hlavně jimi projíždět a kochat se atmosférou. Ale kromě Golden Gatu, který nebyl jasně vidět, protože byl v mlze a hezky vypadajících a zajímavých ulic tam nic extra nebylo. A navíc oproti LA strašná zima! To byla asi další věc, která kazila celkový dojem. No a Alcatraz, kterej jsem hrozně chtěla vidět zevnitř bohužel nevyšel, protože rezervace se prý dělají minimálně měsíc dopředu... Tak snad příště!

Hluboká nádrž a tím to končí, není to nic extra, co bych musela znovu vidět. Bylo to celkem po cestě, tak proč ne:)

                Tenhle národní park je poslední, který patří do mé TOP TROJKY. Hrozně se mi líbila ta fauna a flóra a celkový dojem jsem měla hrozně příjemný z tohohle parku. Kluky to myslím nějak extra nenadchlo, ale mně se líbil moc.

Tenhle park byl také dost zajímavý. Byl význačný jistými přírodními útvary a ty, když už se opakovali pořád dokola, nebylo to tak super jak ty předchozí parky, kde mě neustále překvapovalo něco nového.

                Tady je k vidění moc hezká příroda, ale po pár hodinách chození už je to taky o tom stejném. Za to jeden z mála parků, kde jsme se alespoň pořádně prošli.

                Tento park byl něco jako jeden velký omyl. Nevěděli jsme, že jsme do něj vjeli, vstupní brána nikde, nevěděli jsme, že jsme z něj vyjeli, jezero jsme nenašli, ... Vlastně ani jsme nějak nepoznali, že se jednalo o národní park. Cedule tam byly, takže špatně jsme nejspíš nejeli, ale až na pár krásných fotek z auta jsme neviděli nic extra... Ale výlet pěknej :)

                Náš trip se už chystal ke konci a byli jsme už z toho všeho unavení a nějak nám tohle město nepřišlo ničím vyjímečné. Lidé byli také celkem zvláštní, takoví polomexičané a indiáni a necítila jsem se mezi nimi zrovna dobře. Tady třeba bylo hodně vidět, že Amerika je stát tlusťochů, v New Jersey to tak patrné nebylo.

                San Diego nás s Kalinou až tak nechytlo, a tak jsme se rozhodly si naposledy nakoupit americké hadříky, vyrazili do Shopping mallu a užily si to po svém! Hned se nám ta pozitivní energie obnovila! :)

Tak takhle nějak jsme procestovali západ a Amerika naprosto zvítězila, co se týče cestování. Je tam toho tolik, že nevíte, co dřív. Na to, jak jsem k Americe byla ze začátku skeptická, jsem byla více než jen příjemně překvapená. Tohle léto už sice nestíhám, ale další léto je v plánu Florida, Karibik a Chicago, oujééé :-P a s kým jiným než s mojí čubičkou :-*



POZOR POZOR!
Rozhodla jsem se, že ne všechno, co se stane v Americe, tam taky zůstane. A abyste věděli, že to tam bylo fakt super, a že jsme si to náležitě užívali, tady je důkaz! Sorry Kaluš :D Jo, a byly jsme obě dvě střízlivé, kdyby někdo pochyboval. Americká atmosféra na nás dolehla. Snad si to užijete, tak jako my! :)

Já sólíčko ----> CLICK

Kaluš sólíčko ----> CLICK

A poslední, aby to nebylo málo ---> CLICK


Tak zas příště, BYE BYE! :-P