Fifty shades of Amér
Mám tu další článek, kde bych
chtěla napsat o věcech, kterých jsem si všimla na Amíkách a jsou pro mě nějakým
způsobem zvláštní nebo ne úplně vyhovující... možná je to věc názoru, ale přece
jenom se s vámi podělím:
- Amíci byli hrozně přátelští, milí, snažili se pomoct, ochotní nás vzít na výlet, párty, whatever you want... „hlavně nesmíte zmeškat tuhle párty, a hlavně se musíte jet podívat támhle a támhle...“ no řečí plno... ale jen do jisté doby. Jo, ještě jsem zapomněla dodat důležitou informaci, že většinou jsme se seznamovali s klukama, holky totiž na pokec a seznámení moc nebyli, nechápu proč :) Takže teď už je jasný, co myslím tou JISTOU dobou – kdy zkusili něco, ať už přímo nebo nepřímo směřující k jedné věci. Do téhle doby než jsme je vyvedly s mojí swagřicí Kalčou z omylu, že tohle fakt není ta věc, proč s nimi kámošíme. Co myslíte že nastalo poté? Asi začali hledat jiný kámojdy, pač na nás hodili bobek a už se neozvali! Fakt dík!
- Bylo dost normální a běžné,
že jsem byla na bazénu a fakt jsem se nudila... Zkuste si být každej den
osm hodin, pět dní v týdnu na bazéně a zírat jen na hladinu a
kontrolovat děti, jestli neběhají, neskáčou, neperou se... Horší než hard-working! Občas vám
z toho skoro hrábne... A když je málo lidí, dva dospělí, kteří dohlížejí na tři děti ve vodě a ta představa, že s sebou máte počítač
a je tam wifina, no tak nekoukni se (samozřejmě, že na facebook).
Druhý den už to ví šéf - prej si na tebe stěžovali lidi, že nepracuješ... wtf? Neříkám, že plavčíkování byla nějaká extra těžká práce, ale ta šílená nuda taky není vždycky příjemná, ať si to zkusej... a teď už jen přemýšlíš, kdo z těch dvou dospělých, kteří byli na bazénu tě mohl napráskat? Když se tvářili tak mile, ptali se tě, jak se máš, dali pokec, pochválili ti brýle, ...? Nebo možná, že číhal někdo za plotem? :-P To se nedozvíš! Protože druhý den přijde ten, co tě nabonzoval a bude milý úplně stejně, jako ty dny předtím. Ale o tom, že volal tvýmu šéfovi nepadne ani věta! Fair enough!
- Někteří Amíci mi přišli až zlí. Ve chvíli, kdy jsem poznala, čeho všeho jsou občas schopní, tak začneš přemýšlet... Začneš přemýšlet nad tím, jestli to, co ti říkají, myslí upřímně. Jestli to, jak ti „mažou med kolem pusy“ není jenom z nějakého důvodu, kterým rozhodně není upřímnost. Vím, že tohle je všude, nejen v Americe. Ale tím, že jsou ti Amíci až neobvykle milí už od začátku a ochotný se pro tebe rozkrájet, tím víc tě pak udiví, když ti hodí klacky pod nohy...
- Občas mi přišlo, že jsou jak děti. Nedokázali říct nic do očí (krásným příkladem byl náš zkušený šéf) a radši pomlouvali nebo si stěžovali a tobě neřekli ani A. Řekli jen B – což jsou ty milé věci ...
Naproti tomu je tu zas pohled na český národ. A to ten, že typicky čeští jsou kolikrát lidi otrávení,
aniž bys jim cokoliv udělal, aniž by tě znali a máš chuť jim dát pěstí. Třeba když
přijdeš do nějakého obchodu... prodavačka sedí celou dobu na zadku a otravuje
jí to, že musí vstávat a jít tě obsloužit. (Známe, ne? Vítej v Čechách!
Podle toho poznáš na tuty, že už jsi fakt doma, a že se ti to nezdá..) V Americe
to takhle nechodí, ty lidi jsou milí, usmívají se a nedělá jim problém ti
jakkoliv vyhovět. Možná to mají striktně nařízené a je to součást jejich
marketingu, ale i kdyby, tak tě jen tak někdo nenase*e a hned máš lepší náladu.
Nebo není problém pokecat s jiným zákazníkem ve frontě :)
- Taky jsem slyšela od Amíků, že New Jersey a celá oblast kolem NY city je nejhorší, co se týče lidí. Prej je proslulá tím, že lidi tam nejsou až tak milí. Těžko říct, nebyl čas to tolik prozkoumat někde jinde...
- Amíci se ukázali jako nedochvilní a nespolehliví. Jednoho dne, když už léto skoro končilo, jsme se rozhodli uspořádat pro šéfa a supervisory typicky českou večeři – řízek, bramborový salát a nějaký ten dezert. Potřebovali jsme dopředu (alespoň den, dva) vědět, kolik by přišlo lidí a podle toho nakoupit. Přece jen to byly naše poslední dny v Nutley a kdyby nám zbylo hodně surovin, nestihlo by se to spotřebovat. Jenže tohle Amíci nepochopí. Takže ani den předem nám v podstatě nebyli schopni všichni říct jestli přijdou nebo ne... A nakonec to bylo stejně tak, že to jeden namyšlenej Amík odřekl až ten den a ještě řekne enjoy... žádná omluva, nic.
- Tak a teď něco veselýho na závěr (nebo aspoň pro mě to bylo hodně veselý ráno). Povim vám jednu pohádku o Kalče, mý kejmo, která se mnou trávila ten úžasnej čas v Améru:
To se jednou takhle v posledních
dnech uskutečňovala večeře, o které jsem se výše zmiňovala. Nakonec si na našem
jídle přišel pochutnat náš šéf Jeff a přinesl nám jako dárek velkou láhev Bacardi.
Řekla bych, že tak 2,5 litru to bylo určitě. Večeře se odehrála, bylo to fajn,
nějaké ty pivka padly a pak Jeff odešel, a my se pustili do jeho dárku.
Samozřejmě jsme museli druhý den všichni do práce, protože Amíci už chodili do
školy a my kupodivu měli den předem jistou práci. Nevzali jsme to na lehkou
váhu a pořádně jsme se s Bacardi spřátelili, proč by ne?
Slovo dalo slovo, panák dal
panáka, a Bacardi bylo pryč. Já šla spát někdy kolem třetí čtvrté, ale Kalina s Kačou,
ty chtěly jet nonstop. O malinký kousek jim to nevyšlo, spaly asi hodinu a usnuly
spolu na gauči. Měla jsem hodně velkej problém Kalinu probudit... byla totálně
mrtvá. Musela jsem jí celkem profackovat, vytáhnout za ruce a postavit ji, aby
se probrala. Až řvaní na ni a upozornění, že Jeff už jde, jí na ty nohy
postavilo. Řvala jsem na ni a ona mi na to, ještě v kómatu, odpovídala
anglicky. Tak jsem na ní znova spustila česky a ona znova anglicky... Nějak jí
to v tom mozku do češtiny ještě nepřeplo. Pak se sebrala, vzala baťůžek
(podle mě v něm nic neměla) uniformu nechala doma, triko na spaní na sobě
a štrádovala si to na bazén.
Kalinka si to došourala na bazén,
supervisor, který ji na něj vezl se o ní celkem dost bál, když ji to ráno
zahlídl, jak mi později sdělil. Kalince bylo hrozný vedro a
nenapadlo ji ještě s trojkou v žíle nic jiného, než skočit do bazénu.
A až potom si uvědomila, že vlastně je oblečená a že má na sobě boty, cheche :)
A když samou únavou usínala na bazénu a lidé se na ni pohoršeně dívali a říkali
jí, ať nespí, cítila se celkem provinile, a tak zase použila svou fantazii – prý celou
noc pracovala za barem, potřebuje peníze na školu a rodiče na to nemají, tak
takhle tvrdě musí dřít, chuděra jedna! Amíci jí hrozně litovali a začali jí tam
nosit jídlo. Div jí tam neustlali postel!:)
A tím to nekončí. Ti lidé zrovna
byli nějak ve formě a chtěli po Kalušce, aby vysála bordel, co byl na dně
bazénu. Jenže Kalča tohle vysávání ještě nikdy nedělala a neměla ani páru, jak s tim
zacházet. Přitom jsme to samozřejmě měli umět a bylo to součástí naší práce. Takže
by bylo dost blbý se na to na konci sezóny vymlouvat. Ale Kalinka má přece
fantazii! Vzala do ruky ten přístroj, kterým se vysává; tu část, která měla
odsávat bordel samozřejmě nenapojila na ten vysavač a její vysávání vypadalo
tak, že bordel na dně bazénu jen rozvířila od sebe. Sice to na pohled vypadalo, že
vysává, ale vlastně vůbec nic nevysála. Jenže Amíci, celí šťastní a spokojení,
že je bazén konečně čistý se do něj zvesela šli smočit a ještě pokřikovali: „Good
job!“ Kalča prostě odvedla dobrou práci, chacháá ---> true story! :)
Doufám, že se vám veselá historka na konci aspoň trochu
líbila. Pač díky týhle ožralce to bylo moje best summer ever! :) :-* Tímto bych
ti chtěla poděkovat za nezapomenutelný zážitky a vyznat ti mou nehasnoucí lásku:-*
Ještě bych chtěla věnovat jeden článek Americe, a to tentokrát o našem cestování
na konci pobytu v USA, které bylo, jak jinak, než famózní. Tak se mějte a
smějte :-)
0 komentářů