Taiwance nepochopíš aneb nahlédnutí do Taiwanské mysli pohledem Kláriny (1.část)

Post Comment


  • Taiwanci jsou celkem vtipní lidé. Ještě pár věcí, které vám o nich povím, vás o tom minimálně z poloviny přesvědčí. Upřímně, já bych tu žít nemohla, protože by mi za chvíli hráblo. Jsou fakt zvláštní. Sice hodní, laskaví a já nevím co všechno, ale něco jim chybí. Nějak nedokážu popsat, co konkrétního mám na mysli, možná že trochu racionálního myšlení nebo decentní logiky, těžko říct (té logiky mi bůh také nadělil jen decentně, ale aspoň něco! u nich má od decentnosti hodně daleko...).


  • Na Taiwanu jsme skoro za celebrity. Lidi si na nás ukazují na ulici, chichotají se tomu, mávají na nás, zdraví nás (hello je jedna z mála věci, kterou umí říct v angličtině), šeptají si o nás, a tak. Někdy je to sranda, jindy už ti to leze na nervy, ale tak snažíme si zvyknout. Až na Peťuli, které to nejde přenést přes srdce a tak buď na ně česky nadává a nebo je pozdraví takovým stylem, že nejsou schopni slova.
           Když ještě pro ně nebylo letní počasí, pro nás už jo a váleli jsme si šunky na pláži, tak si nás buď potají fotili a ti odvážnější přišli až k nám a zeptali se nás, jestli se s námi mohou vyfotit. Ta fotka vypadala asi tak, že my bílí byli v plavkách a oni klíďo píďo navlečený v zimní bundě.

Jeden z těch top odvážných dokonce nakráčel k Martičce, když jsme leželi na dece a zeptal se jí: „Hello, nice to meet you. Can I be your friend?“  Co mu na tohle máš sakra říct? Ještě si nemyslíte, že Taiwanci jsou divný? Furt ne? Tak čtěte dál...



  • Zajímavá byla také naše první hodina ve škole, kdy se nám učitel, který je jeden z mála anglicky mluvících Taiwanců představil: „Hi, I am Jason and I am heavy smoker.“ Pak si co každou půlhodinu odběhnul zakouřit. Vyprávěl nám, že chápe, když spíme při hodině, a že by se žáci neměli do ničeho nutit, aby nebyli pod tlakem. Taky prý spával při přednáškách. Prý ať zapomeneme na domácí úkoly a na jakékoliv testy. Počkat počkat, zajímavé, tohle se nám líbí! Celkově tady na univerzitě Kao Yuan jsou zajímavé podmínky. Všichni mají nějaké testy, zápočty apod. a my maximálně musíme vyrobit prezentaci. Učitelé tu s žáky laškují, povídají si o všem možném, dokonce na sebe mají telefonní čísla a nedivila bych se, kdyby měli i facebook.
Do školy si každý taky chodí, jak chce, nic se tu nehrotí a celkově být ve škole jednou týdně není vůbec špatné! Sice nás ze začátku trochu štvalo, že jsme tu zbytečně, nic se nenaučíme, ale zvykneš si, a to hodně rychle ;) Učitel je stejně jediná osoba, která s tebou komunikuje anglicky, Taiwanci moc neumí. Pak to učitele přestane bavit, a stejně žbleptá čínsky. A v tu chvíli to zase přestane bavit nás.
Diplom za úspěšné ukončení studia na Taiwanu

na školním výletě
škola


  • Další vtipná věc na Taiwanu je, že tu sice mají moře, ale během sezóny se v něm prý nemůžeš koupat. Jakmile máš vodu po kotníky, už tě ženou ven. Je to přece nebezpečný. Ale pokud máš surf a chceš sjíždět vlny, tak to je oukej, to nebezpečné není. Tak znova: Už si alespoň trochu myslíte, že Taiwanci jsou magoři? Pořád ne?




  • Taiwanská děvčata jsou v převážné většině střeva na sport. Ne, že by málo trénovala, ale proto, že je to COOL a IN. ---> Cože? Je cool bejt střevo? JO! TADY JO! Prej to je hrozně cute a roztomilý. Takže jestli chceš být na Taiwanu cute, buď střevo, to je pravidlo číslo jedna!


  • Taiwanci celkově všechno hůř chápou (a hůř je hodně slabé slovo). Tak třeba: když si chceš objednat dva stejné čaje, akorát jeden s cukrem a jeden bez, je to na ně už moc složité a vždycky to nějakým způsobem zkazí. Začnou nechápat a tvářit se divně, mít trhavé pohyby a zmatkovat. Takže od té doby radši objednáváme čaje každý zvlášť. Jitota je jistota :)
I vtipy jim až tolik (až tolik je zase dost slabé slovo :D ale nechci být nezdvořilá, to se na Taiwanu nesluší a nepatří) nedochází a jejich orientační smysl je hodně orientační. Dokonce i na mě je až moc. Když jsme se jednou na začátku našeho pobytu tady ztratili, měli jsme napsané na papírku jméno ulice (čínskými znaky), a věděli jsme, že je někde hodně poblíž.  Zastavili jsme chlápka, co měl iPhone. Předpokládali jsme, že když má iPhone, bude mít i internet v něm. A taky jsme předpokládali, že když máme přesný název ulice, že to dokáže vyhledat. Ale když něco předpokládáš u normálních lidí, Taiwanci se vylučujou, just remember it!



  • Taiwanky hrozně nerady mluví o sexu (prý). To by ještě nebylo až tolik divné, ale co dost divné je, že se celkem rády zmiňují o tom, kdy mají menstruaci. Naše spolužačka nám doporučovala, kam všude na Taiwanu se máme jet podívat. Domlouvali jsme, že bychom podnikli nějaký výlet s ní. Navrhli jsme jí příští týden, a ona odvětila, že to nemůže, protože má periodu. Nejdřív jsme se na sebe tak podívali a nechápali, co myslí, tím slovem perioda. Říkali jsme si, že třeba myslí nějakou periodu ve škole, nějaký periodicky se opakující předmět nebo tak něco. Jako napadlo mě, že by mohla myslet menstruaci, ale co když ne, říkala jsem si, to budu za blbku, a tak jsme se snažili pomalu, ale jistě dopátrat, co že to vlastně myslí. Když jsme se dopídili k tomu, že vážně myslí menstruaci, nešlo se nesmát. Asi teda leží celý týden doma a v době periody se nehnou ani na krok, nebo nevím. Učitel nám dokonce i říkal, že kvůli tomu chybějí ve škole a následně si o tom povídají spolužáci, která že to má dneska periodu a nemohla přijít.


  • Bydlíme v centru města vcelku ve velkém bytě. Jsme tu čtyři holky a myslím si, že si na ubytko po tom, všem, co jsem při cestování zažila, nemůžu stěžovat :) Máme dokonce i dvě koupelny. Tohle jednoznačně vede. Akorát náš soused je trochu padlý na hlavu. Pořádali jsme kolaudačku: a neřeknu, kdyby byla párty v plném proudu, hudba na pecky a my si jeli bee gees na podlaze. Jenže! Kolaudačka v prvopočátku, hudba zatím žádná, dorazilo prvních pár hostů, povídáme si normálním hlasem. Neměli jsme v sobě zatím žádný alkohol, takže to nebylo takový to, že si myslíš, že mluvíš potichu, ale přitom řveš, tohle bylo vážně potichu. (btw. to mi připomnělo tu scénu z Perníkový věže, asi kvůli tomu, jak přišel z párty a chtěl být hrozně potichu :D) No a najednou přišel majordómus, že si stěžoval soused pod námi. A tak jsme se ptali na co si jako mohl stěžovat? A prej že tím, jak nás tam je víc, a jak chodíme a šoupeme nohama, tak že ho to ruší :D No co na to říct? Asi jenom: Vítej na Taiwanu?!
náš pokojík
výhled ze střechy na Love River v době Dragon boat festivalu


Jediné mouchy, které tohle bydlení má, jsou co? No co? Co myslíte? Jo, jsou to švábi! Ale tak tuhle mouchu jménem šváb má asi každý byt na Taiwanu, nebo se možná vylučují ty nejvíc vymazlené byty. Ale já prostě šváby nesnáším, fakt jsem si na ně nezvykla. Zjistila jsem, že pavouci a hadi jsou princátka, fakt! Normálně se mi o těch příšerách i zdají noční můry! Jediné štěstí je to, že jsou nejvíce v koupelně. Říkám vám, že jedinkrát ho najdu v mé královský lóži, tak mám do minuty koupenou letenku zpátky do Čech! 
Tak zase příště, zdravíme z Taiwanu :-)




Share:

0 komentářů