Má nová zjištění alá Amérika (1.část) aneb plavčík v USA


Konečně jsem se odhodlala, a napsala článek. Dneska použiji Bambuči (zdraviim) osvědčenou metodu aneb článek v bodech. Jsem nějaká líná, a jednotlivé body spolu většinou moc nesouvisí, takže tohle bude nejjednodušší způsob, jak to dát dohromady, aby to dávalo smysl…



·         První a asi nejdůležitější bod – pořád máme s Kalčou formu, kterou neztrácíme!!! Stávají se z nás pomalu ale jistě Pamelí ramba :) Good job! (Pochvalme se.)

·         Nerady chodíme pěšky, pořád na nás troubí auta (nejčastěji obývaná černošskými řidiči) a fakt nás to už nebaví … občas mi přijde, že jsem zase ve Španělsku a musím pořád slýchat ty úchylný kecy...
                                                                                                                             
·         Dala jsem si nejmenší velikost Beach fries, s tím, že něco MÁLO zhřeším a musím říct, že jsem zhřešila fakt dost :D Mají tu trochu jiné poměry, co se týče velikostí a fakt na lidech nešetří! Jo, není to špatný. Vždycky si vzpomenu na to, když jsem byla malá a chtěla si dát alespoň deset kopečků zmrzliny, protože tu zmrzlinu, kterou nabírali kulatou špachtličkou, otírali tak, že se tomu snad nedal říkat kopeček. Tak tady se vám to fakt nestane. Asi proto podle toho někteří Amíci vypadají.

·         Když už jsme u toho jídla a u tlustých Amíků – není to tak přehnané, jak se povídá. Je fakt, že se tu víc vyskytují takoví ti megatlustí lidi, ale zase je tu i dost štíhlých lidí nebo klasických taťkáčů pupkáčů a paniček kuliček, co jsou i v ČR… Aspoň co se týče New Yorku a New Jersey z toho mám takový pocit. Slyšela jsem, že co stát, to jiný mrav – třeba takové Chicago je prý celkem přehlídka nadměrných velikostí.

·         Věc, která mě nejvíce vytáčí na tom, když se rozhodnete jet do USA – milion papírování, milion podrobností, zbytečných dotazů a vyplňování nejmíň stokrát stejných informací. Skoro v každém krámu po vás chtějí mail, jméno nebo telefonní číslo.

·         Ještě jedna věc k formalitám, abyste pochopili... Taková obyčejná cesta k tomu, jak dostat legálně výplatu, není žádná sranda. Trvá to asi milion let a zase musíte vyplnit milion blbostí než konečně zhruba po měsíci (i déle) je vše vyřízené a můžete dostat vaše těžce vydělaný money.
1)      Po příjezdu do USA se musíte ohlásit (validovat) do online systému, který se jmenuje CCI. Oni si tak chtějí ověřit, jestli je vše, tak jak má být. Musíte to udělat do týdne. Vyplňujete plno informací o vás, o tom, kde bydlíte, kontakty na vás apod.
2)      Potom jen čekat, až se vám v systému zobrazí, že vaše validace proběhla úspěšně. To trvá 1-2 týdny, podle toho, kolik musí vyřídit lidí.
3)      To už jsme skoro na třech týdnech. Jakmile jste úspěšně validováni, musíte najít nejbližší úřad, kde musíte zažádat o SSN (Social Security Number). Je to číslo, pod kterým legálně pracujete v USA a je nezbytně nutné, abyste ho měli. Bez něj výplata nebude.
4)      Zase a opět musíte na úřadě vyplňovat nekonečně mnoho formalit, opět stejné informace. Když máte všechno vyplněné, jdete k okénku, kde vám vše zkontrolují a do 1-2 týdnů vám přijde domů poštou vaše Social Security Card.
5)      Kartu, kterou jste obdrželi, musíte nechat nakopírovat a s ní i plno jiných dokladů. Musím k tomu dodat, že to není tak, že je za pár minut hotovo, ale tady fakt jdete skoro hodinu někam, kde nejsou jen rodinné domy, ale nějaké obchody. Tohle všechno musíte zařizovat v době, kdy zrovna máte volno. Takže si dokážete představit, že jestli to stihnete za měsíc, jste šťastný člověk. Nakopírované doklady odevzdáte šéfovi a pak už jen záleží, jak rychlý váš šéfik je. Nebudu tu radši tempo našeho šéfa vůbec zmiňovat (respect).
6)      Šéf vám nedá cash, ale šek. Ten šek je z Bank of America. Takže vám nikdo jiný, než Bank of America cash nedá. K naší smůle je tenhle druh banky pro nás trochu z ruky.
7)      Tím pádem musíte najít jinou banku, která není tolik z ruky, strávit v ní další hodiny plný formalit, vyřizování, vypisování a vyplňování a zařídí vám u nich účet.
8)      Konečně máte účet a debetní kartu! Teď už jen šek proměnit v elektronické peníze.
9)      Strčíte do bankomatu šek, a čekáte pár dní než vám z Bank of America pošle do vaší banky peníze a pokud nemáte problémy s vybráním peněz, jako třeba já (proč ne, že?), dostanete své vysněné peníze, o kterých si myslíte, že už snad ani nestihnete vidět, než zase odjedete zpátky do Čech :-))

P.S. Já jsem do banky musela zavítat ještě podruhé a řešit s nimi, proč sakra ty peníze nejdou vybrat, když je už konečně na kartě mám.

A pointa tohohle pointu je: konečně jsme po měsíci a něco dostali výplatu!!! How easy it can be – aneb proč to musíme dělat jednoduše, když to jde složitě cheche :) Ale i přesto máme stále Ameriku rády a milujeme American sun (viz předešlý článek :-P).

·         Ufff, celkem vyčerpávající bod… Ráda bych se ale ještě vyjádřila k zařizování. Většinou nám nic nefunguje napoprvé tak, jak má. Banka mi nechtěla dát mý prachy! Toť věc první. Další věc – zařídily jsme si americkou SIM kartu a koupili do ní na měsíc kredit. Když jsme se vrátili domu a trmácely se takovou dálku, zjistily jsme, že to nefunguje. Tak jsme tam šly nanovo. Nyní uběhl měsíc od té doby, co jsme si kupovali kredit. Musí se měsíčně obnovovat. Rozhodly jsme se, že se stavíme v jiné prodejně, kde nám to už snad nastaví lépe. Absolvovaly jsme zase dlouhou cestu pěšky, kvůli získání našeho kreditu. První den, kdy nám měl fungovat náš nový kredit, jsme opět zjistily, že něco je špatně. Takže pokus číslo dva a další pěší túra směr nákupní centrum. To by bylo, abychom po tom všem nezhubly :-P

·         Jak jsem si takhle zřizovala účet v bance, říkala jsem si, že je to celkem nebezpečné. Ne, že by má angličtina byla tak tragická, ale když se bavím o různém zřizování v bance v češtině, občas nechápu, natož v Americe, kde mají jiný nabídky, zvyky a slovíčky z této oblasti taky zrovna neoplývám. Protože kdyby chtěli, můžou mě celkem snadno oškubat. Dávám jim všechny mé informace, jako je číslo pasu, občanky, SSN a podobně. Takže tenhle point je věnovaný všem Amíkům, kterým chci dát svůj velký dík, že mě zatím nikdo neoškubal!

·         A teď z jiného soudku – nakupování je tu fakt božííí!!! Boží, boží, boží a boží! Nejvíc awesome, amazing, unbelievable a já nevim, co všechno ještě. Stačil nám jeden krám – FOREVER 21 – na to, abychom v něm strávily přes 4 hodiny. A naše zjištění s Kalčou: když máš hlad a nechceš jíst, skoč si do Forever 21 a hlad tě okamžitě na pár hodin přejde. Jsi tak okouzlená hadrama, a tím pádem tvůj pud hladu se přesune na nižší příčku. Takže pak priorita č.1 = hadry, priorita č.2 = hadry, priorita č.3 = hadry ...atd. a někde hodně dole je to ostatní. Ty  můžeš vesele nakupovat a zkoušet oblečení s prázdným a hlavně nenacpaným břichem. Chachááá ! :)

·         Smutný je, že ty hadry, který si tu nakoupíme ani nestihneme unosit. Každý den se totiž můžeme pyšnit naší supr trupr červenou Guardovskou uniformou. Celkem si obě užíváme chvíle, kdy na sebe můžeme vzít něco jiného, než jen Pamelí červené plavky.


Pokračování o mých poznatcích alá Amérika bude příště … Abyste u toho nezačali usínat! :)

Share:

1 komentářů