Španělsko - Santa Susanna

Od té doby, co jsem jela s mamkou na dovču na Mallorku do hotelu, kde jsem viděla úžasné animátory, jsem si řekla, že tuhle práci bych chtěla jednou zkusit. A tak jsem se jednoho dne rozhodla, že je nejvyšší čas do toho jít :-) Pro ty, kteří nevědí, co obnáší práce animátora (budete se divit, ale dost lidí se mě na to ptá): nebudu herečka v animovaném filmu (škoda) :) Náplň mojí práce by měla spočívat v tom, že se budu starat o zábavu hostů a příjemně strávený čas v hotelu. Nemusí to být jenom v hotelu, ale ve většině případů to tak je. Jejich náplň práce a náročnost se ale dost liší hotel od hotelu. Záleží na požadavcích, představách a možnostech hotelu. Někdo se stará o zábavu dětí, kreslí s nimi, tancuje, zpívá a podobně. Zábava pro dospělé může spočívat například ve sportech (aqua aerobic, beach volleyball, pink - ponk aj.), nebo v jiné zábavě (karaoke, hawaii party apod.). Hrozně se mi tahle práce zamlouvala. Bavíte se s lidma a ještě za to dostáváte zaplaceno :) No jo, jenže k tomu jsou potřeba jazyky. A proto jsem využila možnosti zkusit si au-pair v Anglánově. Plánovala jsem se zdokonalit v angličtině a potom si vyzkoušet svůj vysněný job.

Přes agenturu jsem si sehnala hotel, kde bych mohla dělat animátorku. Nejsem příznivec podobných agentur, a tak jsem se snažila nejdřív nějakym způsobem sehnat tenhle post sama. Bohužel z hotelů žádná odezva, a že jsem jich obeslala nejméně padesát! Tak jsem musela přistoupit na pomoc agentury, která si vezme dost peněz pro mě v podstatě za nic. Ale měla jsem tu práci, kterou jsem si přála, léto před sebou, a to všechno v krásném slunném Španělsku u moře. Kdo by mi to nezáviděl? Jo vždyť záviďte, když vlastně ani nevíte, co! :)

Tak jaká je tedy práce animátorky? Kdo ví – jsem tu už 14 dní a doposud jsem neměla tu čest si to vyzkoušet. Ale vždyť jó, na co si stěžuje, má moře hned za p*delí, sluníčko každej den, opalovačky, tajicto a támhlecto, tak to bych pracovala i zadarmo :D ...nooo neříkej dvakrát ;)

Z Anglánova jsem se vrátila na úplnym konci března a řekla jsem si, že minimálně měsíc doma chci strávit. Přece jen jsem tam 8 měsíců nebyla. Podle očekávání - ani ten měsíc mi nestačil na to, abych stihla vše, co jsem chtěla. Agentura se mě ptala, kterej nejdřívější termín jsem schopná jet do Španělska. Řekla jsem, že začátkem května – samozřejmě se toho hned chytli a hned začátkem května jsem  měla nastoupit.

Všechno klapalo v pohodě, až někdy týden předem mě poprosili o to, jestli bych nemohla přespat na letišti, jelikož bych tak přijela až pozdě večer. V hotelu budou ostatní zaměstnanci spát a neměl by mi kdo otevřít. Jak jsem se později dozvěděla, vůbec jsem na letišti spát nemusela! Manažer hotelu si totiž nepamatoval ani den, kdy jsem měla přijet!!! Wtf? Tady něco nehraje... Jak kdyby tušili, že nesnáším přespávání na letišti. Podstoupila jsem TO dvakrát, co se týče Anglánova, a je to fakt něco děsného. Hrozná zima, strach, únava a všechno se vším.
Další věc, která mi tu nehrála, byla ta, že mě asi tři dny před odjezdem upozornili na to, že hotel je nyní zavřený kvůli rekonstrukci a možná tam první týden budeme pomáhat s malováním teras pokojů. Sice se mi to nelíbilo, jelikož jsem jim tam nepřijela dělat malíře, ale říkala jsem si, že ten týden to vydržím – přece jenom jsem tam nechtěla dělat dusno a hned ze začátku si udělat vizitku prudičky. No jo, jenže z týdne se vyklubaly týdny tři! A kdo ví, jestli se to ještě neprodlouží!

Vytočilo mě taky zjištění, že tu malujeme vlastně jenom proto, že pro nás nemá manažer práci a nechce nás tu nechat jen tak si válet šunky, když nám musí dávat měsíční výplatu. Když jsem přijela, jediný, kdo tu byl, byli tři Bulhaři – dvě holky a jeden kluk. Navrhovala jsem nějakou hromadnou demonstraci (chich) zaměstnanců tady, ale řekli mi, že se o to pokoušeli nedávno, ale že se jim dostalo odpovědi – Když se vám to nelíbí, můžete jít pryč… No jasně, já si totiž zaplatila letenky jen tak a cestovní pojištění na 5 měsíců taky jen tak :D Tím pádem demonstrace padá. Tak jsme se alespoň drželi heslem: Budeme pracovat velmi pomalu! Ono by to malování samo o sobě nebylo tak hrozné (i když taky celkem fuška celý dny malovat místnosti vč. stropů :) ), nejvíc mě tu ale vytáčí to, že tu nemáme skoro žádné jídlo ani pití. Pracujeme tu za minimum, děláme to, co jsme dělat neměli, a ještě k tomu nám tu nedají ani najíst ani napít..kuchyň tu taky není. Dík viď!

Julia – holka, co tu byla jako první (btw. představa spát sama v obrovském hotelu je taky velice lákavá) musela koupit spoustu věcí ze svých peněz. Manažer hotelu řekl, že jí to proplatí potom. Myslíte, že jí to proplatil? Nechám vás hádat :-)

Takže to tu chodí tak, že občas dostaneme nějaké jídlo, občas přiveze vodu, ale zbytek si dokupujeme sami. Takhle by to mělo být tři týdny než se hotel otevře a než tu budou bydlet hosti. A možná, že už konečně poznám, jaké to je, být animátorkou.

Tento týden přijel další Bulhar, dva Rumuni a holka z Uzbekistánu. Nejvíce času trávím s Bulhary. Občas mě ale pěkně štvou - není příjemné, když neustále baví Bulharsky a já jen koukám jako puk. Něco málo z toho pochytím, ale rozhodě si s nimi nepokecám. Když jsme byli na výletě v Barceloně, mluvili už přes hodinu v Bulharštině. Dvakrát jsem je poprosila, aby mluvili anglicky, že mi to není příjemný. Na chvíli se tak stalo, ale pak zase začali s tou svojí stupidní bulharštinou. Můj pohár trpělivosti právě přetekl, rozčílila jsem se a začala jsem na ně česky řvát: „Jo, jasný, díky, že mluvíte anglicky, fakt vám totiž rozumim a mam si toho s váma tolik co povídat!“ Nejdřív ztichli a mysleli, že jsem se asi zbláznila, čuměli na mě jak na blázna …  naprosto nechápali :D Po chvíli to konečně pochopili, co jsem tím vlastně chtěla říci, i když to bylo v češtině, chachááá :)

Je fakt, že je to zase nějaká nová zkušenost, a i když tu nejsem zatím moc spokojená, tak vím, že na to budu vzpomínat v dobrém. Dozvěděla jsem se spoustu nových a zajímavých věcí o Bulharsku, o jejich kultuře a poznala nové lidi. Procvičuji tu dennodenně angličtinu a začínám se snažit i o španělštinu. A vlastně i tu bulharštinu :) Sluníčko tu svítí, černá jsem jak negřice, a nějaké to kilo dole už od Anglie taky mám (už bylo načase!!! málem jsem se proměnila ve vepře). Přes to všechno se nemůžu dočkat, až se hotel otevře, bude tu plno lidí a bude to  úplně o něčem jiném. Tak si dál záviďte, a až bude co, tak se zase ozvu! :)