Má nová zjištění alá Amérika (4.část)

·         Amíci jsou smíšený národ, to asi všichni vědí. Ale co jsem nevěděla je, že většina lidí tu anglicky sice umí, ale jejich hlavní jazyky jsou většinou dva. Umí svůj rodilý a potom ještě anglicky. Takže není pravidlo, že všude kolem sebe slyšíš jen angličtinu, spíš naopak. Lidé tu jsou na to zvyklí a nepřijde jim to nějak divný. Čínština, španělština, ruština a plno dalších tu jede v plném proudu...

·         Hrozně se mi líbí, že NY je takový různorodý. Je tam milion čtvrtí. A co čtvrť, to unikát. Třeba taková čtvrť China Town. Málokdy tam uvidíte bílé lidi. Všude jsou čínské nápisy, mluví se tam čínsky, je tam čínský mekáč, pravé čínské restaurace a podobně. Prostě přistěhovalci z Číny si udělali svoje vlastní město v New Yorku. To samé třeba čtvrť Little Italy. Vejdeš a nepřijdeš si jako v NY. Všude na ulicích jsou takové ty zahrádky u restaurací, lidé na nich popíjí víno, jsou takoví hlučnější a celkem dost to připomíná Itálii. Nikdy předtím jsem tohle nevěděla. China Town je pak v každém větším městě, ale NY toho má samozřejmě nejvíce.

·         Když už jsme u těch měst, fascinuje mě, jak tu na první pohled vidíš ty rozdíly, když přejedeš z města do města. Stačí, když jedeš jen do vedlejšího města. Když přejedeš z Ústí do Děčína, nevidíš nějak zásadní rozdíl na první pohled. Tady, když přejedeš do města, vzdálenýho jen pár kilometrů, můžeš si všimnout hodně věcí. Jedno město je plný bílých, kteří chodí ráno běhat, je tam klid, všude zeleno, baráčky a tak. A druhé? Jen koukáš, jak je tam „černo,“ plno gangů, špína, smrad, takové ty laciné krámy, plno bezdomovců a prostě nechápeš, jak snadno se dostaneš úplně do jiného světa.

Jednou jsem měla na bazéně dokonce něco jako security kvůli nebezpečným lidem, hehe :)

·         S Amíky se nemůžeš bavit o hmotnosti, teplotě vzduchu, objemu, a já nevím co ještě, pokud se nenaučíš jejich jednotky. Mají totiž absolutně všechno jinak!

·         Jsou tu někteří lidé, co dělají dost divné věci. Díky těmto lidem nepotřebujete chodit snad ani do kina na komedii, protože vám stačí to, co vidíte na bazénu. Třeba taková komedie, kde je v hlavní roli Rocky (ne ten boxer) - takový malý (asi osm let) kluk. Brečí každou půlhodinu a ptá se své babičky dokolečka každý den několikrát dokola, jestli ho vlastně miluje a nebo nenávidí, a ať mu to už konečně řekne! Babička má oblibu, mu česat patku na Hitlera, chudák kluk. Je ve vodě vždycky sám, hraje si v bazénu a je mi ho celkem líto. Když se zrovna neptá babičky, jak na tom je vlastně s tou láskou u ní, vetře se k nějaké rodině, a ta se ho už nezbaví...

Jednou takhle byla v bazénu maminka s holčičkou. Maminka se snažila být na začátku na Rockyho fakt milá, usmívala se tak, jak to Amíci obvykle dělají a snažila se s ním bavit. Po deseti minutách jste si mohli všimnout toho, jak se její postoj k otravnýmu Rockymu změnil. Nejenže pod vodou s plaveckými brýlemi pořád kouká na maminky intimní místa, on na ně dokonce i sahá! Jenže co mu tak maminka může říct špatného, když je to osmiletý kluk? Tak jen pozorujete, jak se snaží od něj nenápadně distancovat. Podívá se, co tomu říká Rockyho babička, ale ta se většinou neangažuje, prohlíží se v zrcátku, čistí pleť, maluje se a občas na Rockyho zařve, aby se neřeklo. Asi má babička zrovna tu chvíli, kdy ho fakt nemiluje a nezajímá se o něj, a tak Rocky využívá situace. Nejenom, že Rocky sleduje intimní místa a osahává. Začíná pak i na maminku a její dcerušku cákat a skáče u nich do vody tak blízko, že stačí málo, aby skočil na její dcerunku. To už maminka dost špatně rozdejchává (osahávání ji až tolik nevadilo, jako strach o její dceru) a párkrát už na Rockyho i zvyšuje hlas. Po zhruba půl hodině to většina maminek vzdává a odchází z Rockyho dohledu. Takže Rocky zas zůstává ve vodě sám a klade své babičce oblíbené otázky: Do you love me or do you hate me? Což babičku dovádí k nepříčetnosti, a já se fakt bavim!

·         Byly jsme na výletě ve Philadelphii a fakt krásné město! Uplně jiný svět než New York. Strávily jsme tam celý den, ochutnali jejich místní specialitu – cheesesteak! Jediné, co nám kazilo náladu byl týpek, který nám hned ze začátku chtěl pomoci najít cestu na Rockyho (teď už myslím toho boxera :-P) schody. Týpka jsme se pak už nezbavily a může za to Kalina!!! Nemá bejt tak hezká, čubka :) On byl hrozně odolnej! Nepomohlo absolutně nic! Skoro jsme si ho nevšímaly, bavily se jen česky a chtěly si to užít spolu samy, udělat hezký fotky a tak :) No, ale bohužel. Štěstí nám nepřálo. (Tentokrát nepomohlo ani myslet pozitivně!) Týpek nás normálně potkal o polední pauze na oběd, kterou dostal v práci. Jenže jakmile spatřil Kalušku, ten den už se do práce nevrátil. Fakt jsme nepochopily, co z toho měl :D Hlavně jsme celý den chodily po svých a týpek se nám svěřil, že tolik kroků pěšky ve svém životě nikdy nenachodil :D Kdyby s nim byla alespoň sranda, ale byl nudnej, jak sáňky v létě. 

·         Zrovna jsme si s Kalčou říkaly, jak už jsme dlouho nebyly na párty a že už bychom konečně měly někam jít, nejlíp do NY. No, a tím, že myslíme pozitivně, nám na bazén seslal Bůh týpka, který se až nepřiměřeně řídí heslem žijeme jenom jednou :D Jak to vypadá? Takže zaprvé, byl ve Fear factoru (Faktoru strachu). Za druhé, měl čtyři piercingy v penisu (teď už má jenom jeden!). Prý, že když to nějaká holka vyzkoušela, tak už bez toho nemohla souložit, hehe (takovou bych chtěla vidět) :) No a za třetí skoro umřel, když si to drandil na kole. Má na noze šedesát stehů! Takový ten pokérovaný týpek, co se nebojí nikoho a ničeho, užívá si života a je to prostě blázen. Párty s ním byla docela zajímavá. Chtěl nám udělat striptýz a byl celkem dotčenej, když zjistil, že o to až tak nestojíme (předpokládám, že s překvapením, kdy by nám ukázal ten piercing) :D Ale jinak dobrá párty! :)

·         Amíci celkově tolik nepaří a nepijí, jako Češi. Alespoň mi to tak přijde. Nebo se jen stýkám s hodně pařícíma Čechama :) ? Každopádně se dost těším na párty v Čechách, i když tyhle jsou celkem nezapomenutelný :-P

·         Amíci o dost častěji řídí opilí. Je to docela šílený. Asi je to způsobený tím, jak mají vše daleko a bez auta jsou vyřízení. Je fakt, že většinou nepijí tak moc, jako kluci u nás, a ty silnice taky nejsou nic extra těžkého na řízení, zvlášť když tu používají všichni automat... ale stejně! Prostě jedou na párty, dají si pár drinků a vesele si to řídí připití zpátky, it´s not a big deal, přece!

·         Když tu chcete vědět cestu busem, nemá cenu se ptát Amíků, na které narazíte. Oni většinou nevědí absolutně nic o busech. Ani ti, co čekají na zastávce vám většinou moc neporadí, protože vědí jen to, kam jedou oni sami, jakym číslem, a kdy jim to jede. Chvílemi jsem se cítila zoufale, když se i dorozumíš, ale je ti to v podstatě k ničemu... Ale třeba prý v Chicagu je tenhle druh dopravy naprosto normální, říkala Kalča, tak fakt nevim... Holt jinej kraj, jinej mrav.

·         Amíci jsou schopni nejít do práce kvůli tomu, že se jim rozbilo auto (a plno jiných důvodů). A zavolat to šéfovi ten den ráno. Autobusem? Are you kidding me? To prej ne :D A nebo když mají auta tři, tak použijí to druhé, to je tu vlastně taky normálka.

·         A poslední poznatek dneska: Amíci jsou fakt totálně hloupí na geografii. My už od základní školy máme na zeměpis vystavenou mapu světa a vsadim se, že tu Amíci  v životě neviděli. Pro ně pojem svět = USA. Neříkám, že všichni, přece jen je tu hodně přistěhovalců, i z Evropy, tak ti už pak jsou i celkem v obraze, ale někteří jsou rádi, že vědí co je Evropa.